- Julia.jpg (96.33 KiB) Zobrazeno 2945 krát
Kuchařka s metodou
Není Američana, který by neznal jméno Julia Child. V každé domácnosti totiž patří její kuchařka k rodinnému stříbru. To ona naučila Ameriku nebát se uvařit si doma.
Podle dochovaných videozáznamů mi Julia Child připomíná ideální prázdninovou babičku. Takovou, která otevře s rozmáchlým gestem, její impozantní figura se kymácí ve dveřích a ústa rozverně hlaholí na pozdrav. Má sice trošku učitelské manýry, afektovaný akcent, ale z očí jí září dobré úmysly... Vstoupíte a Julia vám naloží svůj babičkovský oběd. A už jenom ta vůně vás pošle do nebe. Nestačíte žasnout. Přitom tahle dáma do svých třiceti let téměř nevzala vařečku do ruky. Proč to nakonec udělala? A proč si z toho Amerika sedla na zadek?
Vzal ji na oběd
Během druhé světové války pracovala mladá vytáhlá dívka Julia McWilliams pro americkou zpravodajskou službu OSS, předchůdce dnešní CIA. Zkraje roku 1945 ji převeleli z Cejlonu do Číny, kde jí procházela pod rukama veškerá tajná korespondence. Změnu místa slečna McWilliams přivítala s radostí, neboť už měsíc pobýval v Číně její kolega Paul Child. Tenhle dvaačtyřicetiletý chlapík protřelý životem, labužník, intelektuál a vášnivý fotograf Julii přitahoval nejspíš proto, že ona taková nebyla. A velké rozdíly mezi nimi byly patrné i na pohled - Julia byla o deset let mladší a o hlavu vyšší než Paul. To ovšem nebránilo tomu, aby spolu hledali špionážní tajemství, tajná zákoutí východoasijské kuchyně a brzy i zkoušeli tuhost tamních matrací. Vzali se po válce, v roce 1946 a Julia Child se v Paulově společnosti pomalu zbavovala vzpomínek na nudnou americkou kuchyni, jak ji znala z domova. To ale ještě neznamenalo, že se jich zbavovaly ostatní Američanky. Oči a hned potom hrnce se jim otevřely ve chvíli, kdy Julia Child začala vystupovat v televizi s pořadem The French Chef. Byla to první kuchařská show, kvůli které ženské zapomínaly žehlit a kvůli které se vraceli pánové dřív domů. Najednou tu byl někdo, kdo uměl vařit a navíc z toho nedělal vědu. Julia Child dávala v půlhodinových epizodách najevo, že když se za plotnou něco nepodaří, nic se neděje. Byla schopná vykostit kachnu jako samuraj, ale zároveň to dělala tak, že diváci ji byli schopní a hlavně ochotní následovat. Jestli byla do té doby francouzská kuchyně něčím jako vesmírnou lodí - nablýskanou, ale extrémně složitou, pod instrukcemi Julie Child se stala zábavným prostředkem na cestách po kulinářských zážitcích galaktických rozměrů.
Češi se o Julii Child mají možnost dozvědět víc právě teď. V kinech běží americká komedie Julie a Julia, která vypráví o jejím osudu. Režisérka filmu Nora Ephron tu přichází ještě s jedním okamžikem, kdy se špionka proměnila v kuchařku - jednoduchým a pochopitelným, hollywoodsky symbolickým.
V listopadu 1948 doprovázela Julia manžela Paula, který se mezitím stal diplomatem, na několikaletou misi do Paříže. Tehdy ještě neexistovaly dopravní tryskáče, přes Atlantik se cestovalo lodí. A tak manželé Childovi přistáli toho rána v Le Havre. Odtud je to akorát tak na vyhládnutí do Rouenu, kde - jak ví každý gurmán a pan Child zvlášť - sídlí restaurace La Couronne. Je to nejstarší francouzská hospoda, na vývěsním štítě má datum 1345. Dveře si tu podávali králové a princezny, John Wayne i Sophia Loren. Salvador Dalí sem pravidelně chodil na kachnu, kterými je Normandie proslavená. Když sem toho podzimního dne vkročili manželé Childovi, vyhnul se Paul opeřenci a objednal pro Julii doverský mořský jazyk po mlynářsku. A když číšník platýze přinesl a popřál Bon appétit, Julii se změnil svět: „Zavřela jsem oči a nadechla se stoupající vůně. Pak jsem zdvihla sousto ryby k ústům, ukousla jsem si a pomalu kousala, rybí maso bylo delikátní, s lehkou, ale zřetelnou chutí oceánu, která se nádherně mísila se zlatavým máslem. Kousala jsem pomalu a spolkla. Bylo to sousto dokonalosti," popisuje událost Julia Child v knize Můj život ve Francii (My life in France). Rouenský oběd zažehl v Julii plamen, na němž shořelo všechno, co dosud zažila, a který ji poháněl dalších takřka šedesát let.
Kuchyně ze supermarketu
Julia Child pocházela ze zámožné kalifornské rodiny. Otec vlastnil lány země a mnoho dolů. Věřil v tradiční hodnoty a svou nejstarší dceru by býval rád viděl jako manželku dobrého republikána. Na začátku třicátých let šla na studia. Škola ji ale nebavila, mnohem víc si užila při basketbalu nebo v amatérském divadle. Chvíli chtěla být spisovatelkou, ale po univerzitě v roce 1934 zkusila štěstí v reklamní agentuře. Hrála golf, chodila na večírky vyšší společnosti, jak příslušelo postavení její rodiny, ale odmítala nápadníky, zatím marně hledala pravou lásku i něco, co by ji opravdu bavilo. V takovém rozpoložení se probudila do druhé světové války. Julia se dala se do služeb OSS, kde se záhy ukázalo, že má organizační talent a je schopná řídit čtyřicetičlenný tým. „Válka mi změnila život," poznamenala později Julia Child, která díky válce poznala muže, s nímž se pak ocitla na magickém obědě v La Couronne. Kromě samotného platýze ji tam uchvátila i tradice francouzského stolování, střídání chodů a víno, které se k jídlu servírovalo. Zatímco pak manžel pořádal v Paříži výstavy, které měly propagovat americkou kulturu, Julia se s nevídaným nadšením nechávala ovlivnit kulturou francouzskou.
První jídlo, které Paulovi uvařila, byl telecí mozeček na víně. Nebylo to moc dobré, napsala o tom. Měla na polici přes dvacet kuchařek, ale moc platné jí nebyly. Začala studovat francouzštinu, aby se domluvila s trhovci a aby se vyznala v místních receptech. Taky se přihlásila do kurzu. Věrna své metodické povaze si vybrala nejvyhlášenější pařížskou školu Le Cordon Bleu.
Pařížské začátky přitom nebyly pro Childovy nijak slavné, měli jednopokojový byt s malou kuchyní. Teprve když Julia zdědila peníze po zesnulé matce, mohla začít studovat: ráno do školy - krájet cibuli. Přes oběd domů, připravit jídlo manželovi. A pak zase za školní plotnu. Proč ta dřina?
„V první řadě jsem chtěla umět dost ověřených receptů, abych mohla vést vlastní kurz." Podařilo se jí to, když na jiném kurzu potkala dvě francouzské kuchařky, Simone Beck a Louisette Bertholle. Založily Školu tří gurmánek, kde vedly v angličtině kurzy pro pařížské Američanky, které chtěly svým manželům připravit něco jiného než nákyp z prášku. Juliiny francouzské kuchařské kamarádky měly ještě jeden plán. Galskými recepty chtěly oslovit americké hospodyňky. Požádaly Julii, aby jim text jako rodilá Američanka zkontrolovala. Jenže ona začala každý recept zkoušet. Se znechucením zjistila, že podle téhle knihy si nikdo neuvaří ani ratatouille. Musíme začít od začátku, řekla jim. Znovu přemýšlet nad recepty, upravit váhy a míry, ingredience, upravit rozdílné názvy surovin, vše sjednotit. A všechny recepty taky otestovat. Bylo to náročné, trojici odvážných žen to zabralo šest let a výsledek se rozprostřel na 800 stránek a dva kontinenty. Po pařížské štaci totiž Childovy stěhovali kvůli Paulově práci do Marseille, Bonnu, Osla a nakonec zpátky do států. Původnímu vydavateli se nakonec nechtělo vytisknout tak obsáhlou knihu, po rukopisu ale skočil Knopf. Kniha vyšla v roce 1961 pod názvem Mastering the Art of French Cooking (Umění francouzské kuchyně), ale podle Juliiných slov by se mohla klidně jmenovat „Francouzská kuchyně z amerického supermarketu".
Na prodej knihy mělo zásadní dopad, když Julia Child přišla do televize, aby o knize řekla pár vět. Ona si ale do studia rovnou vzala mísu, pánev, houby a vejce. Před kamerami pak vyšvihla omeletu: „Nevěděla jsem prostě, o čem bych tam mluvila." Vysílání mělo široký ohlas a Julia Child dostala smlouvu na pořad The French Chef, který se nakonec vysílal deset let. Kuchařské pořady měly v americké televizi tradici už od konce války, ale nikdo je nevedl tak přirozeně, bez předsudků a s takovým zápalem, jako Julia Child.
S autoritou matky
Velkou roli v popularitě Julie Child hrála přízeň doby. Spojené státy byly na začátku šedesátých let okouzleny Johnem F. Kennedym a jeho ženou. Zvedala se vlna uvolnění, v Bílém domě vařil francouzský kuchař, do Francie se už dalo pohodlně létat, francouzská kultura zároveň zažívala rozmach. A pak spousta amerických manželek zůstávala v domácnostech. A nová, módní kuchařka se stala jejich nejmilejší přítelkyní ve ztichlých a sluncem zalitých kuchyních. Do konce šedesátých let se prodalo přes 600 tisíc výtisků kuchařky a v současné době se blíží padesátému dotisku. Za stržené peníze si Childovi pořídili domek v milované Francii, navíc se Julia pustila do nadační práce, kde propagovala vaření jako předmět k vážnému studiu. Díky televizi se z Julie Child stala uctívaná i s láskou parodovaná celebrita. Legenda praví, že jí při natáčení upadlo kuře anebo snad celý losos na podlahu, ona je zvedla a pravila: „Vaši hosté to nikdy nepoznají." Pravdou je, že jí upadl bramborák, nikoli ale na podlahu, při přehazování na pánvi skončil na stole. Hodila ho zpátky na pánev a upravila tvar: „Pamatujte si, že v kuchyni jste sami. Nikdo vás tam nevidí." Takovými radami otvírala Julia Child nové myšlení milionům běžných Američanů, kteří by si předtím k obědu raději otevřeli konzervu. Pomalu se stávala mateřskou morální autoritou. Na tom trůnu vystřídala dvě velké ženy americké společnosti první poloviny dvacátého století, strážkyni společenské etikety Emily Post a první dámu Eleanor Roosevelt. V následujících dekádách si Julia Child své výsostné postavení národní matky udržela, paradoxně přitom s Paulem zůstali bezdětní. Když odešel ze státních služeb, stal se jejím úspěšným manažerem a pomohl Julii k dalším knížkám a televizním seriálům, za něž dostala množství cen. Paul Child zemřel v roce 1994 v úctyhodných 92 letech. Julia ho následovala přesně o deset let později, jen dva dny před dvaadevadesátými narozeninami. Její slavnou kuchyni je dnes možné vidět ve washingtonském muzeu The Smithsonian, a to včetně osmi set nožů.
A jak se za tu dobu proměnila světová kuchyně? Když se jí například ptali, co si myslí o té italské, vrtěla hlavou: Nepřipadá mi, že by to byla skutečná kuchyně, protože tam toho moc neděláte. Francouzská kuchyně je nejdůležitější na světě. Jako jedna z mála má určitá pravidla. Když se jimi budete řídit, půjde vám to docela dobře.
Biografie
Julia Child
*15. 8. 1912 v Pasadeně, Kalifornie, USA, +13. 8. 2004 v Santa Barbaře, Kalifornie, USA
kuchařka, spisovatelka,naučila Američany připravovat francouzskou kuchyni
1934 promovala na ženské univerzitě Smith College
1946 vdala se za Paula Childa
1948 pár se přestěhoval do Paříže a absolvovala kurz na kuchařské škole Le Cordon Bleu
1961 spolu se Simone Beck a Louisette Bertholle vydala kuchařku Mastering the Art of French Cooking
1963 začal se vysílat její kuchařský pořad The French Chef
další televizní seriály: Julia Child & Company, Dinner at Julia's, In Julia's Kitchen with Master Chefs a další
1966 vyhrála svou první Emmy, další následovaly v letech 1996 a 2001
Protože Julii sám obdivuju vypůjčil jsem si tenhle článek i s fotkou z http://instinkt.tyden.cz/rubriky/osud/julia-childkucharka-s-metodou_24612.html. Pořád je co se učit a ona je nekonečný zdroj.
