Bunter: Jak šel čas, díl 5.

Povídání příliš dlouhá jako recept a příliš krátká na samostatnou knihu.

Bunter: Jak šel čas, díl 5.

Příspěvekod drobek » 08 lis 2010, 20:53

Zveřejněno zde se souhlasem autora.

Kámoš kuchař nenadívá kuře, ale celé je vykostí a pak udělá takovou roládu. Dlouho jsem byl k tomu skeptický, jelikož nadívané kuře je nadívané kuře a nádivku já přímo miluju, ale jak to chce vykostit?
Ukázal mi to a pro něj to byla sranda! A tak jsem si tady jednou vyndal kuře a že to teda zkusím a když mi to nepůjde hodím ho do polévky hovno zle. Máme v mrazáku karton (v kumbále máme dva mrazáky 2x 400 l). Je to však mravenčí práce, ale dokázal jsem to. Teď mám plát masa, kůže, prsa a někde prázdný fleky. Tak jsem musel zvednout telefon a zavolat do Teplic, jelikož jsem byl v koncích.

Vzala to Anička kuchařovo žena a tak se jí ptám i když jsem to tušil. Aničko co mám dělat s těma prsíčkama? A Anička Tome prsa se párkrát seříznou a ty plátky se pokladou na ty prázdný fleky a pak se na to teprve pokládá nádivka, koření se to a roluje. Tak jsem si dal záležet a povedlo se mi to náramně a byl jsem si na tolik jistej, že jsem to za čas zkusil se sedmikilovým krocanem. Pracoval jsem na tom velmi dlouho a musel rozříznout větší igelitku, na kterou jsem obrovský plát masa a kůže položil pro snadnější rolování.

Unaven si takhle udělám krok zpátky, ale tam stál náš rottweiler Eddy a čuměl co dělám. Jsou to nejzvědavější psi! A já o něj zakopl a to je jako když se zakopne o patník a začal jsem padat naznak a jako tonoucí se stébla chytá, taková kravská reakce, tak jsem sáhnul po tom igelitu, kde byl ten vykostěný krocan a strhnul jsem ho na sebe a byl jsem rád, že jsem si nerozrazil hlavu o protější díl kuchyně v paneláku…

Spadnul jsem naznak a strašně jsem se praštil a ten igelit s tím krocanem mi přistál na prsou a náš rottweiler Eddy se hned nade mě postavil a začal se usmívat, že si jako budeme hrát a moje žena Věra z vedlejšího pokoje slyšela nějaký rachot a já mám přes 100 kilo a byla to rána jako když padne žok chmele až ve skříňkách cinkaly skleničky. Tak Věra přiběhla a začala hystericky řvát, protože si myslela že mi Eddy rozerval hrudník, protože ten plát masa mi pokrýval hrudník a musel to být strašný pohled a část mi přistála i na krku a obličeji a Věra si myslela, že mi Eddy rozerval i krk, že mě zardousil … já ještě připitomělej se začínám pomalu zvedat a to jí dohnalo ještě k větší hysterii, jelikož chlap s rozervaným hrudníkem a prokousaným krkem by vstát asi nemohl. Moc jsem jí neviděl, jelikož mi Eddy dýchal do ksichtu a zamlžil mi brýle, ale musel to být pohled na mě i na ní!!

Tak jsem teda vstal a plát masa téměř neporušen jsem položil s láskou zpět na pracovní plochu, otřel si brýle a vidím Věru jak otevírá skříňku kde máme kořalky, které nám někdo občas dá a které nepijeme a ona opravdu jinak moc slušná, zdrženlivá a vychovaná ženská odšpuntovala flašku vodky a začala to do sebe lejt přímo z flašky jak nějakej bezdomovec vám řeknu nebo notorik a když se dost napila tak pouze pronesla ty hovado!! A šla si po svých. Ale já už měl zase inspiraci a i kousek jsem odkrojil Eddymu, ale hnal jsem ho z kuchyně ven. Byl nasranej,že jsme si nehráli a že jsem mu ukrojil málo a tak jenom ležel v bezpečné vzdálenosti a pokukoval po mě.

Já však začal tvořit. Plát jsem poctivě pokryl masem a všechna „bílá" místa zaplnil. Plát jsem osolil a opepřil. Česká plnotučná hořčice je klenot a v roládách chutná znamenitě. Jelikož zde není k sehnání vozíme si jí a kelímky mrazíme. Potřel jsem plát hořčicí, nasekal hrstku kaparů a plát posypal. Mezi tím jsem si v kastrolku dusil plátky sušených hříbků s trochou Maggi, umíchal si vajíčka s pažitkou a orestoval na másle na slabé plátky krájený dánský uzený bůček, nastrouhal kyselou okurku, hodně nadrobno nakrájel dvě šalotky a ozelenil to petrželkou. Tím vším jsem plát pokryl a chci rolovat. Tak na to aby byli dva, ale ten den jsem se pomoci bohužel nedočkal ...

Zvládnul jsem to však,dobře omotal motouzem ale co s tím??? Je to jak roura od kamen!! Tak jsem vzal hlubší plech, který je příslušenstvím sporáků a tam jsem rouru od kamen na štorc umístil. Vešla se tam jen tak tak. Podlít vodou, vhodit osminu másla a už to jelo. Upekl jsem to napůl a druhý den se to dopékalo do růžova. K tomu bramborová kaše a francouzské červené. To byla síííííííííííla!! Náš syn Tomáš mi říká „Tati něco tak dobrého jsem už dlouho nejedl” a v tu ránu mě přestaly bolet i naražená žebra. Z kostí a zbytku masa jsem udělal výbornou polévku a půlku rolády i se šťávou si Tomáš odnesl sebou. Já na náš zbytek půlky pak chodil do lednice na studený bufet. Ten den jsem dostal i hubičku od Věry ...
Skleróza je nejkrásnější choroba. Nebolí a každý den se člověk dozví něco nového.... (Aurelius Augustinus)
Uživatelský avatar
drobek
Spokojený důchodce
Spokojený důchodce
 
Příspěvky: 1930
Registrován: 17 srp 2010, 14:59
Bydliště: Skalka 1946; 56002 Česká Třebová

Zpět na Poučné a veselé povídání o vaření

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

x