Bunter: Jak šel čas - část 2.

Povídání příliš dlouhá jako recept a příliš krátká na samostatnou knihu.

Bunter: Jak šel čas - část 2.

Příspěvekod drobek » 08 lis 2010, 21:00

21.09.10 | publikoval Bunter
Zveřejněno zde se souhlasem autora.

...moje domácí masná výroba. Tak já od mládí tíhnul k vaření a měl jsem vždy za kamarády a známé i lidi od fochu, jak kuchaře, tak řezníky.
Hodně hodin jsem proseděl v kuchyňských provozovnách různých pohostinských zařízeních pokukoval a pil s kuchaři pivo na můj účet. Roky jsem také proseděl v hospodách u "našeho" stolu s kuchaři a řezníky, kteří přišli po práci "spláchnout prach". Pochytil jsem toho tolik, že jsem zakrátko zvládal kompletní domácí zabíjačku i když prase musel vždy klepnout někdo jiný. Já bych to nedokázal,ani králíka nezabiju a ani slepici bych neusekl hlavu na špalku. Naučil jsem se dělat i klobásy,salámy a různé speciality a doma jsem zvládal běžné vaření od svíčkové po dort.
S kamarádama z hospody jsme se také občas smluvili, dali dohromady peníze a u některého z nich se dělala zabíjačka nebo klobásy. Já tenkrát vyměnil v hospodě byt a z 2+1 jsme se stěhovali o ulici dál do 5+1. Byl to krásný byt ve 2.patře. Jedna místnost však byla nevyužitá a já tam měl takovou prozatímní dílnu a sklad rybařiny. To už ale dozrával v hlavě plán a velkorysý. Udělám si tam řeznickou dílnu se vším všudy.
Nebylo to lehké, ale já začal hned udírnou a to ve velkém stylu. Sehnal jsem poslední poznatky a nastudoval poslední dostupnou literaturu o udírnách a nechal jsem si od kolegy udělat výkresy. V dílně mi kámoši udělali z 5mm plechu dýmnice, lapače i sopouch s přívěrou, od kamnáře jsem sehnal nádherné staré dvoukřídlové dveře i dveře k popelníku, ze sklárny teploměr atd. "Sehnal" jsem cihly a ostatní potřebné a už se jelo. Udírna měla být vysoká 2,20m a bylo potřeba zvětšit také otvor do komína. Jak to takhle zvětšuji, tak najednou jedna cihla hup a už byla zaklíněna v komíně o patro níž. Za půl hodiny na mě přilítnul starej Heřt a že mu netáhne komín a co že to tam dělám atd.Co teď?Doprdele! Tak jsem vzal dlouhej špagát dvoukilovku závaží a hurá na střechu. Po několika úderech jsem komín opět zprovoznil a ještě jsem ho vymet.
Vše bylo tedy připraveno (pamatoval jsem i na azbestové desky na podlahu) a tak přišel kámoš zedník a vystavěl náramnou udírnu. Když vyschla a já jí vypálil přišel jí ještě vyspárovat. Byla nádherná a funkční. No a nyní jsem potřeboval stroje a zařízení do dílny podle mých představ. Miluji staré časy a tak jsem rozhodl pro vše prvorepublikové. Nebyl to lehký úkol. Něco jsem již měl z dřívějška a něco jsem sháněl tímto způsobem. Jako řidič velkoskladu jsem jezdil po celém severočeském kraji i do těch nejmenších vesniček kde byl obchod. Časem se stavěla na návsích nákupní střediska ty hnusné stavby, kam se soustřeďovaly všechny prodejny. Tím mnoho masen a řeznictví osiřelo. Do valné většiny těchto prodejen jsem se vloupal a to vždy zadním traktem. Problém to nebyl. Prodejny byly velmi špatně zabezpečeny a tak jsme se závozníkem vypáčili dveře a v některých případech jsme vymáčkli i okenní tabulku. Prodejny byly však většinou prázdné. Co jsem však sháněl jsem časem i našel.
Tak jsem sehnal krásný prvorepublikový nářezák Van Berkel, nádherného vlčka (mlýnek s více složením) od firmy Krupp, prvotřídní narážku na 10L od firmy Haidenreichstein, váhu klenot od firmy Bizerba ... jenom kutr jsem nesehnal, to však byla jen otázka času. Sesbíral jsem také množství dekoračního materiálu. Různé prvorepublikové plakáty, cedule, obrazy atd. Pak také existovaly vesnice, které byly odepsány komunistickou vládou kvůli těžbě uhlí. Tam se pracovalo nejlépe. Dveře a okna byly již dávno vytrhány a odvezeny a tak byl do prodejen volný přístup. Nic tam nebylo, ale pro mě bylo. Tady jsem demontoval bílé smaltované rampy s háky na věšení masa a doma ve sklepě jsem měl zařízení asi z deseti prodejen. Pak jsem pečlivě vybral ty nejlepší a nejhezčí a s firmou a ty jsem u mě v dílně instaloval.
V těchto prodejnách jsem také vylupoval ze zdí keramické ozdoby s řeznickou tématikou a obkládačky s řeznickými motivy. U mě jsem potom nechal stěny obložit a tyto sběratelské kusy tam nechal vkomponovat. Bylo to moc hezké a stylové. Od kolegy kuchaře jsem dostal téměř nový cukrářský stůl, ale nepořezaný. Ten měl sloužit jako řeznický vál. Stůl měl dvě velká smaltovaná šuplata, kam se dávalo nářadí a rošt, kam se ukládaly hrnce a kastroly. Plyn jsem tam měl samozřejmě zaveden a tak scházela již jen plynová stolička. Tu jsem sehnal od dalšího kamaráda kuchaře a úplně novou.
Plynová stolička je solidní železná konstrukce 50x50cm s velkým hořákem do velkých kuchyní na vaření ve velkých hrncích. Pro lepší manipulaci s hrnci, je stolička vysoká pouze 30cm. Tam se vařilo maso na jitrnice, tam se vařily jitrnice, jelítka i tlačenky, tam se ovářely celé šunky i s kůží, různé speciality a další věci. Sehnal jsem také krásnou řeznickou kompresorovou ale velmi tichou lednici 300L, (Frigera) ale pro nedostatek místa jsem jí umístil do předsíně, která měla rozměr 5X5 metrů. Tam si hezky stála a působila dekorativně. Výhoda byla v tom, že se tam nechal dát celý hrnec (60L) polévky, či desítky kil uzených šrůtek. Inventářem byl i nový řeznický špalek a plynový sporáček s troubou.
Nožů ani seker v opuštěných krámech nebylo a tak jsem to sháněl kde se dalo. Měl jsem hezkou sbírku řeznického náčiní. Něco bylo dekorativně zavěšeno na stěnách ,s ostatním jsem pracoval. Část sbírky mám tady v Norsku. Vezl jsem si to v koženém kufru. Smutné na celé věci však je, že jsem dílnu ani pořádně nepokřtil. Stále nebylo hotovo a tak když jsem dělal pro nás klobásy tak jsem je dělal v kuchyni a udírnu použil pouze dvakrát. Velké zakázky jsme vozili do přilehlé vesnice na zahradu.
To bylo tak. V hospodě přišla řeč, jaké by to bylo pěkné mít na Silvestra na stole svojí celou šunku v kleštích(specielní držák na šunky při podávání a krájení na stole) a hezky si ukrajovat, přikusovat okurčičku a zapít to celé plzeňským. A když nás bylo deset tak chtěl každý a hned bylo deset šunek. Nakoupili jsme tedy já je v dílně v umělohmotných neutrálních sudech naložil a denně pečlivě obracel. K tomu nějaký bůček a plecko, aby se neřeklo, když se už jednou nakládá a udí a když bylo naloženo, maso se opláchlo čistou vodou a zavezlo se na zahradu. Tam bylo ohniště, od něj 2 metry kameninové roury, která ústila do normální velké dubové skříně na šaty. Tam jsme rozvěsili osušené šunky a šrůtky a udilo se. Nejprve zostra, pak piánko.
Udilo se v podstatě dva dni. Dělal jsem to já a Venca Ramínko a naposled jsem dostal takovou hnisavou angínu, že jsem myslel, že je se mnou ámen. Bylo to před Vánocemi a bylo okolo nuly. Udíme a udíme a došlo flaškový. Tak jsme si vzali kýbl a šli do hospody Pod lanovkou, kde čepoval kámoš Jirka Skalický vynikající Gambrinus. Pozinkovaný kýbl má risku a Jirka nám to točil přímo do kýble. Když se schylovalo k půlnoci, měli jsme vypito. Pod lanovkou zavírali v 23.30 hod.a my to jakž takž stihli. Nechali jsme si znovu natočit a hajdy zpátky. Měli jsme tam udělán ohníček, ale byla tam také bouda, kde jsme mohli sedět. My však radši seděli venku u ohníčku na lavicích a na druhém ohništi jsme hlídali příkon tepla do udírny. Kýbl jsme měli postaven před sebou a plecháčkama jsme si pěkně nabírali a popíjeli.
K ránu nás to už začalo zmáhat a tak jsme se na ty lavice natáhli a že si zdřímneme. Vzbudila nás zima. V boudě jsme si svařili litr vína a dali rozehřát v kýblech zbytky zmrzlého piva. Všechno jsme vypili a blížilo se odpoledne, kdy jsme měli mít hotovo. Uzené se povedlo náramně, vždyť jsme několikrát ze šrůtky ukrojili. A na mě už něco šlo. Taková slabost a bolení kloubů a ty známé příznaky a bolesti v krku atd. Odpoledne pro nás přijel komplic a vše jsme řádně po kámoších rozvezli. Já pak dal doma koupel a do postele. Jenomže to už jsem měl horečku jak hrom a naběhlej krk, že jsem se bál udušení. Věra musela volat pohotovost a píchali do mě injekce a polykal jsem penicilín. Průběh byl těžký a marodil jsem dlouho přes Silvestra.
Tak to byla jedna anabáze.Pak přišlo jaro,po jaru léto a my v Norsku. Takže celá kompletně zařízená dílna zůstala v Teplicích a jak psáno shora, ani jsem jí nepokřtil. Měl jsem tam v koutku hezký stůl a čtyři židle a na cestě byla také výčepní stolice dvojka. Čekala na mě v jedné hospodě. Moc hezounká výčepní stolice na dvě pípy velikosti velké lednice, kam se dolů umísťoval soudek a nad ním byl chladící šnek. Součástí byl i malý kompresor a to vše na 220 V. Už jsem plánoval, jak tam na podzim narazím půlku plzničky a k tomu budeme s kumpánama přikusovat uzenky ve vlastní šťávě, které jsem zarexoval po Vánocích. Nu osud se naplnil jinak a nelituji. Co má se stát, stane se...
 
Skleróza je nejkrásnější choroba. Nebolí a každý den se člověk dozví něco nového.... (Aurelius Augustinus)
Uživatelský avatar
drobek
Spokojený důchodce
Spokojený důchodce
 
Příspěvky: 1930
Registrován: 17 srp 2010, 14:59
Bydliště: Skalka 1946; 56002 Česká Třebová

Zpět na Poučné a veselé povídání o vaření

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Bing [Bot] a 1 návštěvník

cron

x