Jak šel čas - část 1. Vzpomínání na Buntera.

Povídání příliš dlouhá jako recept a příliš krátká na samostatnou knihu.

Jak šel čas - část 1. Vzpomínání na Buntera.

Příspěvekod drobek » 08 lis 2010, 21:01

Zveřejněno zde se souhlasem autora.

...asi v roce 1980, jsem si u kámoše na jatkách objednal prasečí hlavu,ale tu největší na novoroční ovárek.Kamarád mě jí přinesl do hospody a já už přiožralej jsem jí dal na stůl.Měla 18 kg!!

Tam jsem jí hubičkoval a dělal s ní různé blbinky k pobavení kamarádů. Druhý den byl Silvestr a tak jsem jí vařil. Copak o to, hrnce jsem měl velké (měli jsme pětipokojový byt s kuchyní a komorou a právě v té jsem měl masnou výrobnu). No ale tuhle hlavu jsem vařil normálně v kuchyni na sporáku.

Hlavu jsem pečlivě oholil, umyl dal do hrnce, přidal sůl, nové koření, bobkový list, celý pepř, dvě překrojené cibule a hlavičku česneku. Zalil nejméně 20 litry vody a pomalu vařil. Začal vonět celý byt, ale hlava je svinstvo, ráda se chytá. Asi po hodině, že jí teda obrátím. V hrnci obrátit nešla, protože vařením nabobtnala do neuvěřitelných rozměrů a tak jsem jí musel přemístit na stůl, tam jí otočit a znovu ponořit do vývaru.

A tak jsem hlavu podebral, napíchl dvěma vidlicemi a přenáším a když jsem v nejlepším tak se jedna vidlice poroučela a hlava spadla na xylolitovou podlahu a tenkrát to byla novinka od domovní správy a ta litá xylolitová podlaha praskla jak ořech, když jí zasáhla teď už 20 kilová hlava, to je jako když praštíš o podlahu kanystrem. Hlava skákala jak balon, jelikož ještě nebyla uvařena a stříkala tuk a mastnou polévku na všechny strany i na strop!!!! a naše děti se příšerně lekly a vyběhly z pokoje co se děje, protože když ta xylolitová podlaha praskla, tak to bylo jako když vystřelí z kulovnice a přiběhla i Věra a moje matka a já tu 20 kilovou hlavičku s láskou podebral už lépe a ve vaně jsem jí osprchoval a dal jí dál vařit.

V kuchyni se dalo klouzat jak na Štvanici a tak Věra vytřela a jelikož to množství tuku moc vytřít nešlo tak jsme nakladli na podlahu noviny aby se mastnota nenosila na parkety a vypadalo to u nás jako při malování a nevíc se to líbilo našemu psu Mukimu, který se v tom válel a byl lesklý jak ohař. Po půlnoci jsme si každý ukrojili tak 5 dkg a zbytek trůnil na stole. Byla to však impozantní hlava!!

Na Nový rok jsem rozhodl, že se nic vyhazovat nebude, ale budou se dělat jitrnice. A také se dělaly! Moje matka se jenom křižovala co má za syna a vzala děti na celodenní procházku. A dělalo se celý Nový rok. Věra nadávala, ale statečně mi pomáhala. Co jí chudince zbývalo. Večer jsme byli hotovi a já ještě zanesl mísu jitrnic do hospody kde řinčely sklenice a muži zažíhali novoroční doutníky. Po jitrnicích se jenom zaprášilo. Dal jsem si také pár sklenic studeného piva a jelikož jsem to měl za rohem, přinesl jsem i Věře dva půllitry točeného. Pak jsme padli do postelí jak zabití a druhý den do práce. Tak to byl Silvestr a Nový rok, na který se těžko zapomíná...
Skleróza je nejkrásnější choroba. Nebolí a každý den se člověk dozví něco nového.... (Aurelius Augustinus)
Uživatelský avatar
drobek
Spokojený důchodce
Spokojený důchodce
 
Příspěvky: 1930
Registrován: 17 srp 2010, 14:59
Bydliště: Skalka 1946; 56002 Česká Třebová

Zpět na Poučné a veselé povídání o vaření

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron

x