Bunter: Jak jsem překládal.

[drobek]

Zveřejněno zde se souhlasem autora.


Program.

Tak v pátek příjezd do Bergenu okolo poledne, ubytování v hotelu a odpoledne exkurze v novinách a v tiskárně. V sobotu fotbalové utkání a potom vyjížďka lodí do fjordů na 4-5 hodin. Večer v budově novin, kde mají takovou zimní zahradu se budou grilovat prasata a jiné pochoutky a k tomu sudové pivo, víno a kořalka. V neděli výlet autobusem po okolí, lanovkou na Ulriken a tramvají(zubatkou) na Fløyen.
Novináři náš český spolek požádali o tlumočení. Pikantní na tom je to, že si jídlo objednali v řeznictví, kde pracuje náš Tomáš. Český spolek byl toho názoru, že by bylo originální, kdyby to grilování a práce s tím spojené prováděl náš Tomáš a přitom s nimi mluvil česky. Jistě neprozradím žádné tajemství, ale na takové akce se všechno předváří a marinuje. Všechno se marinovalo a předvářelo již v pátek.
To se vezme prasátko a dá se ovařit a také se vezme jehňátko a dá se ovařit a pak se to marinuje v marinádách, kde je obsažena i rychlosůl, která svalovinu naruší a maso je krásně probarvené a rozpečou se kotlety a plátky a hovězí plátky T bone a jenom svíčková se griluje čerstvá....plátkové maso leží přes noc v marinádách a prasátka a jehňátka se marinádou na noc prostě potřou. Je to vlastně taková bouda na lidi, ale za daných podmínek a při tolika strávnících se to ani jinak na světě nedělá. V sobotu to naložit do auta, k tomu velké grily, potírky, pečivo, saláty atd. atd. teď to upéct a servírovat...celý den to zabere. Lidí bude jistě přes stovku, jelikož Norové přijdou i s manželkami a tak Tomáš bude mít dva pomocníky, ale na tlumočení budu sám.
Na plac jsem přišel hodinku před termínem, občíhnout si terén a dojednat s vedením režii. Nikdo tam ale nebyl, pouze náš Tomáš s pomocníkem začínali připravovat jídlo pro 116 hladových krků. Grilovali se selata, jehňata, hovězí a vepřové plátky a výrobky z mletých mas. Bylo na ně radost pohledět jak s rutinou a profesionalitou přistupovali k věci. Oni pracovali venku na zimní zahradě a do lokálu byly otevřeny dvoukřídlové skleněné dveře. Lokál či zasedací místnost byl již upraven, bylo prostřeno a vše naaranžováno a stále nikde nikdo.
Tomáše s pomocníkem pustila dovnitř bezpečnostní služba,která objekt střeží a i mě, když jsem se prokázal průkazem totožnosti a ujistil je, že budu tento večer tlumočit. V lokále byla i pípa a kupodivu z ní teklo i pivo. Tak jsem si jedno drze natočil a šel jsem si sednout ke grilům. Asi za půl hoďky přišel hlavní organizátor, velmi sympatický kolík a nastínil mi jak by si to představoval. První hodinku se měli všichni aktéři pohybovat s drinky po lokálu a mísit se spolu a zakládat rozhovory, pak se mělo jíst, poté hodnotit, rozdávat ceny, držet proslovy atd.atd. Zakládat rozhovory však neměl kdo, jelikož Norové česky ani ň, ale všichni anglicky a zase Češi norsky ani ň a nikdo anglicky až na jednu paní, která ovládala tak tři základní věty.
Před budovu však přijíždí autobus a už se krajané hrnou dovnitř. Bohužel nás ovládají vietnamští trhovci a drtivá většina krajanů se obléká právě ve vietnamských tržnicích. Byla to taková uniformovanost. V hojném počtu se dostavili i Norové a situace začínala být napjatá. Utvořily se takové dva tábory a každý čekal co bude. V tom jsem musel zakročit. Když jsem nervózní, či chci rychle něco říct tak občas zadrhávám a i z toho jsem měl obavy. Ale zjednal jsem si klid a už to jelo.
Napřed jsem se norsky představil a prozradil na sebe pár maličkostí a pak i česky. Pak jsem aktérům vysvětlil jak si vedení představuje protokol a že se první hodinu bude popíjet, pak jíst atd. Počáteční napětí opadlo, za pípu se postavil jeden novinář, druhý naléval víno a kořalky a aktéři se sesypali na mě. Každý chtěl vědět to či ono a tak jsem s trpělivostí a se sklenicí piva v ruce proplouval mezi hloučky a tu něco prohodil a tu něco prohodil a dával pozor, abych někomu nevěnoval víc času než bylo nutno a abych také někoho neurazil...
Hodinka utekla jak voda a mělo se jíst. Výsledek předčil všechna očekávání. Na takové akci jsem nebyl poprvé, ale zde to mělo formu. Tomáš přivezl do lokálu takový vozík a tam byly nerezové menší přepravky a ten vozík je chlazený a v těch přepravkách byly různé zeleninové saláty i majonézové, na dalším vozíku bylo pečivo a chléb a na dalším dresingy, hořčice, kečupy, koření atd. Vedle byl velký stůl na kterém byly připraveny talíře, talířky a příbory. Tomáš s pomocníkem se převlékli do čistého a dál to probíhalo takto. Každý aktér si nandal ze salátů a příloh co chtěl a pak šel ke grilům, kde měli chlapci v rukou nabroušené kudly a odkrajovali dočervena pečené masíčko.
Prasátko je zlato, ale jehně je diamant. Nic nepředčí tmavý šťavnatý plátek z jehněčího hřbetu či odjinud. Vlivem ovaření a marinád se rozdíly mezi kvalitou masa stírají, ale já dávám vždy přednost přednímu šťavnatému masu. A prasátko? No zlatý klenot oříškové barvy. Maso až moc jemné, avšak vypečená křupavá kůžička se musí pokousat. Prasátko se ke konci střídavě potíralo košťátkem ve slané vodě namočeném a košťátkem omočeným v pivu. Jinak mají ti grilovači takové rozprašovací flašky na kytky a v nich mají takovou olejnatou směs s výtažky koření a občas na grilované kusy trochu nastříkají. Rožně mají elektrické na baterie s možností regulace otáček.
Vedle na platech bylo ohromné množství kotlet, různých plátků z hovězího masa a množství produktů z mletých mas. Libá vůně se nesla kolem a hnala strávníky k akci. Bylo opravdu z čeho vybírat. Každý si ukázal co chce a oni jim to kladli na talíře. A Tomáš k tomu ještě hovořil plynně česky a norsky a tak aktéři byli u vytržení...bylo to ohromující a jedlo se už přes dvě hodiny. Když už šli všichni po čtvrté, tak slabší jedinci začínali odpadávat. Vytvořilo se takové vakuum, kdy aktéři seděli u stolů a skelnými zraky pozorovali okolí, povolené opasky a kalhoty o dvě dírky a zase již po několikáté vstal hlavní organizátor a říká. Máme tady hodně jídla a tak bych vás prosil, kdyby jste si zase šli nandat a já to ani nemusel tlumočit.
Věnoval jsem se mému milovanému jehněčímu masu a po posledních nájezdech na gril jsem si nechal vykrájet část mezižeberního masa z ovečky i z prasátka a splachoval jsem to doušky výborného francouzského Chateau Coucheroy, které jsem mezi jinými víny našel na stole a pil prvně v životě.Sám jsem si flašku vyhledal, přečetl, otřel, otevřel a vypil. Skvělé víno. Tomáš s pomocníkem měli již spakováno s tím, že veškeré grily a nádobí se odveze druhý den. V permanenci byl jeden velký gril(jistě 2,5mx60 cm), na kterém byla v určité výši narovnána plata s masem a to se už obsluhoval každý sám. Na grilu byla vrstva žhavého dřevěného uhlí a ta udržovala masa v optimální teplotě.
Naše krajany jsem stále pobízel a i když tam byli někteří borci žrouti, Nory nepozávodili. Ti jedí systematicky, pomalu, ale furt. Mají to asi dáno z dob Vikingů, kdy jednou bylo a zase někdy nebylo co do huby. Ale tady už nemohl nikdo.
Pak se rozdávaly ceny a poháry (i hodinky Rolex!!)a já mluvil a mluvil až mi kolikrát vyschlo v krku a naši měli v zásobě tuzemáček i Becherovku a Norovi kdyby jste dali dárkem Porsche nemá radost, ale jak dostane flašku ožije, usmívá se a je v sedmém nebi. Naši toho přivezli tolik, že je budou Norové dlouho velebit.
Hlavní organizátor na závěr říká-tak kdo chce tak ať si vezme jídla domů kolik chce, ale nikdo se k tomu neměl až na jednoho a k tomu se dostanu vzápětí. Mezi tím se ale i silně pilo a nálada se pozvedávala množstvím vypitého alkoholu. Tvořili se skupinky s chutí debatovat, dvojice Češi a Noři v srdečném objetí okolo ramen, dvojice Češi a Norky v srdečnějším objetí a občas byla ruka tam kde by být neměla a já pořád lítal mezi nimi jak šuspajtl. Tome pocem!!! Hele řekni mu, že ho mám rád a že to je dobrej kluk!!!!! Každý jistě zná ty opilecký kecy, ale bylo to fajn!!
Pak najdou na záchodě jednoho Nora. Hlavou rozrazil mísu. Mísa je rozražená, ale maníkovi se nic nestalo, spokojeně odfukuje spánkem spravedlivých. Odtáhli ho z dosahu, volají bezpečnostní službu, která část poschodí uzavírá a otevírá toalety v jiném poschodí. Někteří Norové to prostě nezvládaj, oni sami říkají, že nemají drikke kultur (kulturu pití). Krajané se drželi dobře až na jednoho, který se ožral jak hovado a pak vylezl na stůl a držel řeč a to „vy jste dobrý kluci a my jsme také dobrý kluci, vy hrajete dobrej fotbal i my hrajeme dobrej fotbal a já vás mám rád a bla bla bla. Tak jsem tam potom houknul na jednoho Kolíňáka ať ho z toho stolu smete....

Čas se už nachyloval k jedné hodině ranní a že se tady končí. Tak opět proslovy a loučení, ale to jsem už zvládal levačkou. Další akce byla tato. Nyní,(avšak ti co mají zájem) se pěšky přesunou do sardinkárny, kde probíhá bergenský jazzový festival. Ano jazzový festival, ale moderního jazzu. Pro mě osobně to je něco hrozného. Já mám hudební sluch a muzice trochu rozumím a nějaký čas jsem se s tím i živil, ale tohlencto je opravdu pro odborníky a pro otrlé povahy. Skandinávie a potažmo Bergen je hostitelem takovýchto aktivit, ale já jsem rocker a nikdy bych si na takovou akci vstupenku nekoupil. Jiní si ale vstupenky kupují a všude je nabito. Asi jsem ujetej. Nyní je šance!!

Sardinkárna.
Tak to je obrovský komplex všemožných budov v západní části Bergenu u moře, bývalá továrna na sardinky a teď zrenovovaná a upravená pro kulturu, kde je asi 20 scén a několik sálů. Dohromady tam hraje tu noc 14 kapel. Dostávám od organizátora visačky VIP, což jsou zároveň vstupenky. K tomu dostávám pár bloků jakýchsi orazítkovaných lístků, což jsou poukázky na pivo. Mám jich rovných TISÍC!!!! Již značně opilý organizátor snad ani nevěděl kolik dává, ale udělal haura, šáhnul do šuplíku a podaroval mě. Jak pojedeš domů? Ptá se mě současně. A já, že taxíkem. Opět šahá do šuplíku a dává mi nějaké poukázky. Pečlivě je schovávám a jedeme dál. Poslední varování hlásí organizátor a já to ani nemusím překládat. Kdo si chce vzít domů jídlo, má poslední šanci. Až odejdeme, úklidová služba to vyhodí do popelnice. Nikdo nereaguje a tak se pomalu přesouváme ven před budovu.
Tam se asi šedesát skalních Norů a Čechů formujeme a vyrážíme na západ. Při cestě do sardinkárny, která trvá tak hodinku se ale dějí věci. I přes přísný zákaz a pod pokutou 5000Nk.- kdy je močení na veřejnosti podle norských zákonů přísně zapovězeno, močí novináři kde se jim zachce a bez skrupulí a my se k nim teda přidáváme a i některá žena si často přičapne v temných uličkách. Pití alkoholu na veřejnosti je pod vysokou pokutou také přísně zakázáno, ale většina novinářů tasí nějakou flašku a zhluboka si po cestě nezákonně přihýbá.
Přicházíme k sardinkárně a ta je napraná až po střechu. Kapely hrají a lidé postávají dokonce i v hloučcích venku, v ruce sklenici piva a diskutují. Já jako předvoj přicházím k pořadateli a zjišťuji, že máme rezervováno 30 míst. Hehehe zkoušejte někoho vymést z místa ráno ve dvě hodiny!!! Tak se tam dostáváme a flokk(smečka) se nějak rozprchává a i Češi se roztrousili do těch 20 scén a my kovaní, asi 20 duší nacházíme místo(vlastně naše)mezi dvěma pípami a mezi dvěma kapelami.
K poslechu to není jak psáno svrchu a tak o to víc uplatňujeme losy na pivo. Vysílám maníka s kupony a za chvíli se vrací s tácem piv. Je úplně konsternován. Přijde v daleké cizině k pultu, strčí výčepnímu nějaké papírky a on mu zato dá plné plato piva. Očka mu svítí spokojeností. A sedíme a posloucháme a přicházejí i norští přátelé, dají si pivko,"pokecají" a sedíme a pijeme a hudba hraje a už je dávno světlo, jelikož v Norsku v té době je vidět téměř celou noc a pak se to stalo!!!!!. V tom obrovském areálu, kam se vejde spousta lidí došlo pivo. Pivo prostě došlo a šmytec. Museli jsme táhnout.
Tak vylezeme ven a krásný ráno a slunce svítí na plný kule a lidí jak na pražským mostě a tak si sedneme na zídku a pozorujeme ty krásný holky a já mám pět set poukázek na pivo a těším se,že si sem přijdu hezky zítra popíjet,ale uvádí mě do reality zjištění, že poukázky platí pouze dnes, potažmo na dnešní ráno, ale to došlo pivo a tak zjišťuji, že mám prakticky h.....Jak tak pozorujeme ty krásný kozatý holky, tak se na mě obrátí jeden ze smečky a praví vem si Tome. A přistrkuje mi lodničku plnou pečeného šťavnatého masa..Je tam od všeho a krásně vlažné. Nepohrdnul jsem a přišlo to velmi vhod. To jeden ze smečky byl jediný,který si vzal k srdci nápovědu organizátora a nabral jako jediný grilované maso.
Tak jsme tam seděli na zídce, klátili nohama, koukali na ty krásný holky, jedli moc dobré maso z grilu a bylo nám moc fajn. Když jsme se dost na ty krásné holky vynadívali zavolal jsem dva maxitaxi (s jedním jezdí soused) nalezli jsme do nich a já je dirigoval k hotelu. Tam bylo srdečné loučení a já uháněl k domovu. Zaplatil jsem poukázkami na taxi co mi dal organizátor. Domů jsem se přikradl jako myška abych nevzbudil Věru, vklouznul na balkon a ještě udělal pár piv. Bylo to krásné ráno. Kosové zpívali, já popíjel vychlazené pivečko a bylo mi blaze. Dlouho už jsem neflámoval do rána a tak jsem si připomenul ty krásný rána kdy jsem to ještě za mých hodně mladých let dělal. Na lůžko jsem se odebral úderem deváté a spal jak nemluvně. Byla to plodná noc. Za týden jsem si šel pro honorář a docela jsem se zahojil. Takové akce bych uvítal častěji.....

Za dva měsíce mají přijet servismani gumaři tak uvidíme.....