Po dlouhých úvahách o tom čím nahradit mou udírnu Bradley která mi po pěti letech provozu umřela jsem se nakonec rozhodl pro nerezovou udírnu „Impuls“. Ve hře byla ještě kompaktní udírna „Borniak“ která je asi dosti zdařilou napodobeninou Bradleyho, kde je ale kouřový gererátor na na drahé „puky“ nahrazen podobným generátorem který ovšem pracuje se štěpkou kterou podává šnekovým podavačem. Takže moje následující postřehy budou převážně srovnávat výhody a nevýhody Impulsu s výhodami a nevýhodami „Impulsu“.
Impuls jsem si koupil nerezový, isolovaný, „elektrický“. Zde je třeba opravdu dát to „elektrický“ do uvozovek protože se od klasiky liší jenom tím, že do popelníku kde by se jinak topilo dřevem nebo dřevěným uhlím se pouze vloží elektrická topná spirála. Doporučeno je ke spirále přikoupit termostat s tím, že potom je provoz prý nezobslužný. Není, jak popíšu dále. Fakt že je udírna isolovaná (dá se koupit i levnější neisolovaná) je presentován jako že je možnost udit i v zimě. Podstatnou výhodou této isolace je ovšem fakt že na stěnách udírny nekondenzuje voda z kouře a dehet ze dřeva – zejména pokud se použije dost promitivní výroba kouře v misce na topným tělesem jak se to uváděno v návodu udírny.
U výrobce udírny jsem se před dodávkou dohodnul na instalaci bočních konzolek na drátěná patra které se mi osvědčily i Bradleyho. Ono to totiž dost zvětšuje kapacitu udírny když se tam dá ucezný „materiál“ vložit naležato na patra namísto zavěšení na tyčky. Nic proti zavěšování, ale hold jsem objevil výhody „ležatého“ uzení. Konzolky samozřejmě nebrání využití i zavěšování. Opět srovnání s Bradleym. Stejně jako u Bradleyho jsem si nechal instalovat konzoly tak, aby se tam daly dát čtyři drátěná patra jako do Bradleyho. Bradley má ovšem ty drátěné „patra“ udělané tak, že jsou od bočních drátů 2 cm „snířeny“ takže tvoří jakoby plochý „košík“ ... nebo jinak – připomíná to tvarem pečící plech, ale samozřejmě tvořený drátěnou sití. Má to tu výhodu, že lze na konzoly položit jedno patro dnem dolů a na něj položit druhé drátěné patro (koš) dnem nahoru. Takže na jedněch konzolách jsou vlastně drátěná patra dvě s mezerou mezi nima 4 cm. To na naprostou většinou uzeného materiálu stačí. Pokud je snad nějaký štůček tlutší, dá se na ten horní „koš“ který je obrácený dnem nahoru a má nad sebou místa více. Impuls mi dodal drátěná patra ploché, rovné, takže kolik konzolí, tolik pater. Bohužel, půdorysně nelze patra z Bradleyho použít. Ještě pouvažuju o nějaké úpravě těch pater z Bradleyho.
Jako první požití jsem si řekl, že budu postupovat podle návodu. Takže po vložení topného tělesa, instalaci termostatu a zapojení jsem naplnil misku nad topným tělesem navlhčenou štěpkou, nastavil termostat a pustil to. Naštěstí jsem si včas uvědomil, že šuplík do kterého se umisťuje zdroj tepla (topné těleso nebo možná i dřevěné uhlí) je plechový a isolace pod ním není žádná, tedy bude asi dost teplý. Pod Bradleyho jsem používal dřevěný stolek, teď jsem naštěstí na něj vyskládal cihly tak aby to pod nimi „větralo“. Ještě že tak! Bez toho bych asi vyhořel! Myslím že výrobce udírny by na tuto skutečnost měl někde v návodu upozornit. Impuls dodává po udírnu i kovový stolek, který toto sice řeší, ale neupozorňuje na to. Takže pozor na to, kam udírnu postavíte!
Topné těleso má příkon 2 kW, což se mi zdá že je zbytečně moc. Bradley měl 300 W a dalo se s tím vyjet na nějakých 110 st.C, což stačilo i na pomalé
Q (například žebírka). Ty 2 kW když jsou připojené třes termostat (nutno koupit zvlášť a doporučuju to, jinak z udírny asi uděláte pečící troubu) jedou v režimu ON/OFF. Tedy když je dosažena nastavená teplota, topení se vypne, když teplota podleze nějakou hodnotu, topení se opět zapne. Toto rozmezí teplot mezi vypnutím a zapnutím je asi 4 st.C, což je docela dost. Ale žít se s tím dá. Problém ale spočívá v tom, že v periodě „pod teplotou“ dovnitř jdou ty 2 kW což ten šuplík a jeho okolí dost rozpálí a než teplota vystoupá ne termostatu tak kde má být pro vypnutí to chvíli trvá ... a dřevěný stolek může taky chytnout plamenem (viz výše). Mám k dispozici infratermometer na povrchové teploty který má rozsah do 400 st.C, měřil jsem ten šuplík s topidlem zespodu a těch 400 st.C bylo překročeno. Samozřejmě – po dosažení teploty nastavené na termostatu se to vypne a zchladne to, ale přece jenom je to takové dost riskantní a vidím to jako velkou nevýhodu této udírny. Bradley má topidlo pouhých 300 W, navíc plynule regulované a isolace směrem dolů je naprosto účinná, dno je chladné. Ta plynulá regulace příkonu tyristorem byla ovšem jedním z důvodů, proč mi Bradley odešel do věčných lovišť. Do tišťák s tyristorem mi natekl kondenzát a tyristor shořel. Takže závěrem této části – 2 kW se mi zdá zbytečně moc, termostart reaguje (hlavně vypíná) dost pozdě. Na vině je možná jeho umístění až nahoře pod stropem udírny, kde by sice mělo teoreticky být nejtepleji, ale protože se plechy udírny rozpalují odspodu, tak paradoxně je asi v udírně nejtepleji vespod vlivem radiace od stěny. Než se teplo konvekčně prosadí pod strop, vespod udírny se maso už peče. Když jsou zavěšeny štůčky, jejich spodní část má tendenci se až připálit. Takže na termostat u stropu nenastavovat např. 70 st.C, ale podstatně níže když chci mít na teploměru ve dveřích těch 70 st.C. Popřemýšlím o vyvrtání otvoru na termostat někde níže. Zatím jsem to neudělal.S tím přehříváním spodku udírny souvisí další problém na který jsem narazil. Dveře udírny jsou utěsněny gumovým těsněním. Snad je to těsnění ze silikonu nebo teflonu, tedy snad by mělo být i teplotně nějak odolné ... ale bohužel není. Po zapnutí studené udírny se logicky topí těmi 2 kW relativně dlouhou dobu než se vytopí na teplotu nastavenou na termostatu. Spodek udírny se opravdu rozpálí na dost vysokou teplotu. Těsnění na spodní straně dveří začne smrdět, lepidlo kterým je připevněno vyhoří a těsnění po celé spodní hraně „ukápne“. A to za vývinu příšerného smradu. Po bočních stranách dveří k tomu došlo taky a to do výše asi 10 – 15 cm. Takže pozor na to. Vyhořelé těsnění jsem ale následně nějak moc nepostrádal, udírna funguje i bez něj. Výrobce by se ale na tím asi měl zamyslet a místo gumy použít něco na způsob „kovotěsu“ který se kdysi dával do oken. Nebo tam to těsnění nedávat vůbec. Mít při prvním zapnutí v udírně nějaké maso nebo klobásy, tak by to asi šlo do popelnice.
Dále jsem měl pochybnost o způsobu vývinu kouře tím, že se navhčené špěpky dají do nerezové misky nad topné těleso. Ale vyzkoušel jsem to. A obavy se ukázaly jako oprávněné. Štěpky začaly sice kouřit, ale (opět asi díky vysokému výkonu topidla) po čase začaly nedokonale „vyhořívat“, tedy vlastně šlo o „suchou destilaci“ a k vývoji „dřevného plynu“. Ten má tendenci „blafnout“ a štěpka chytne v misce plamenem. Bezobslužnost udírny jde do háje. Je nutno mít po ruce malý postřikovač s vodou a když štěpka chytne, tak to postříkat a zahasit. Takže je nutno u toho sedět a hlídat to.
Takže jsem zamáčknul slzu a rozhodnul se vyřešit generátor kouře nazávislý na topení. Zůstal mi plně funkční generátor z Bradleyho. To by mělo nevýhody dvě. Jednak by bylo nutno udělat velkou díru do stěny udírny a taky bych neušetřil na drahých peletách. Takže jsem objednal polský Dymbox. Přišel, vyvrtal jsem do stěny udírny otvor 32 mm a vyrobil závěs na tento Dymbox. Toto potom opravdu funguje.
Takže když to všechno shrnu:
1. Udírna Impuls je vlastně polotovar. Vlastně jenom plechová, částečně isolovaná (částečně proto že není isolované dno) bedna.
2. Nutno řešit nehořlavý podstavec. Ten je velmi důležitý z hlediska bezpečnosti.
3. Topné těleso by bylo dobré například alespoň ve třech stupních regulace příkonu (když ne plynulá reulace)
4. Termostat – ano, ale vymyslet asi lepší umístění. V tomto zatím nemám jasno.
5. Nezávislý generátor kouře na levnou uzenářskou štěpku – například polský dymbox.
6. Drátěna patra – to je podle osobních preferencí.
7. Možná ještě něco ... co, to ukáže delší praxe.
