Bunterova kachna

[drobek]

Nadšeně s tebou souhlasím, kašlat na ně. A to jsem slušnej. Jinak by to začínalo na S a pak tři písmena.

[Mánek]

Tak jsem tam mrknul a haňulinka tam má jednu fotku, která se tady ani nevyskytuje. Takže pohoda.

[parles]

Ne, fotky nejsou od Haňulinky, ale ten recept ano! A mezi Bunterovými recepty tento není. Takže to vypadá tak, že ti Bunter poslal príma recept s pěknými fotkami a zapomenul uvést autorku. Ale s Labužníkem bych si taky nedělal starosti, to si už nezaslouží!

[Mánek]

Před chvilkou jsem si udělal pečené kuře, co se té kačence na poslední fotce podobalo, jako by to bylo její vlastní potomstvo. Celá nevlastní maminka - nebo že by vlastní? Chudák kačer paroháč!!!

[Mánek]

Parlesi, jak jsem se rozcházel z labužníkem, tak jsem si trošku dělal jasno, jak je to s těmi autorskými právy, co se receptů dotýče.

Věc se má podle vyjádření právníka asi takto:
Na soupis surovin se autorské právo nevztahuje a na postup jen v případě, že jej opíšeš slovo od slova tak, jak ho napsal autor, od kterého jsi recept převzal. Tedy autorství se vztahuje pouze na slovesné vyjádření autora, ne na recept jako takový.

Ergo:
Postup je popsán jinými slovy, takže labužničtí majitelé si nemůžou dělat žádná práva na výhradní použití. Tato praxe je prý zavedena z toho důvodu, že autorství receptů je obtížně dokazatelné. Navíc pochybuji, že haňulinka je na světě první, kdo s touto úpravou kachny přišel. Jestli se nepletu, tak stejný postup uvádí například i Florentýna ve své Kuchařce pro dceru.