Tak já taky a jako vždycky pozdě. To už je snad osud. Šéfka je v Polsku a já jsem v hospodě od rána do večera, takže moc nekompjútruju. Až dnes koukám, že jsem to zase prošvih.
Přeju teda, trochu opožděně vše krásné, dobré a přidám přání, že bych vás konečně rád potkal.