je to od Buntera, i když není od něj.
Neplivej, nebzdi a nepomlouvej
Čechové povždy bývali národ poživačný, ba obžerný. Marně kněží kázali o střídmosti a felčaři varovali před přejídáním.
Z roku 1593 se zachoval „stížný list" o případu rožmberských úředníků z Českého Krumlova, jimž „na večeři 8 krmí" bylo málo. Dotyční vyhrožovali kuchaři ztlučením za to, že jim předložil „pouze" toto menu: „Polívka, hovězí maso, kuřata pečená, kaldoun husí, skořený ryby, štičky, kaše a pečitý hovězí!"
I před více než půl tisíciletím však naši předkové pociťovali potřebu stolovat hezky a slušně. Květinová aranžmá se tehdy ještě nenosila, ale už z 15. století máme zachovanou veršovanou mravoučnou báseň o slušném chování při jídle!
Nos netři, nůž neoblizuj
Čtenář se v ní například dozvídá: „Na stuol klad' jen taléře čisté, nože mastného neoblizuj. Ubrus ovšem máš čistě mieti, zvlášť nosa jím netřieti. Suol máš nožcem bráti a nemáš mnoho plivati."
Už tenkrát byl rozdíl mezi stravováním urozenců a „sprostných" lidí hlavně ve formě. Šlechtici si nechali pozlacovat pečeně, které zapíjeli perlami rozpuštěnými ve víně. Podobné pečeně si ovšem na prostých stolech a bez zlata dopřávali i bohatší sedláci; ani dobré víno na jejich stole nechybělo. Nebyla výjimka, že se při návštěvách navzájem častovali šesti a více chody (stejně obžerní faráři jim to v kázáních s oblibou vytýkali)!
U sedláků však tolik neplatilo, že každý stolovník má mít „nuož, lžíci a suol" a před jídlem si má ruce umýt v medenici. Jedlo se jednoduše rukama a žádná z tělesných funkcí souvisejících s jídlem nebyla potlačována.
Co ti nechutná, neplivej na stůl
Na šlechtických dvorech se naopak jedlo podle hodovních „scénářů": jídla po sobě následovala v promyšleném pořádku, a když skončil jeden chod, zbytky se hned odnášely ke stolu služebníků. Hodovníci bývali vzděláni v umění stolování.
Za tím účelem se hojně četly poučné spisky (například ten od Jiřího Strejce, který pod názvem Mravové vyšel v roce 1600 v Praze; čtenáři se v něm mimo jiné dozvěděli, že si mají před jídlem umýt ruce a „spraviti tejnu potřebu, at potom nehýbe tebu").
Další knížky radí třeba:
„Neplivej na stůl ani pod něj, a když už plivneš, slušně slinu rozmázni."
„Neštárej se nožem v zubech."
„Co ti nechutnalo, nevyndávej z úst a neklad' rozžvýkané na stůl."
„Sůl nabírej na špičku nože, ne rukou."
„Nesahej do mísy celou hrstí, nýbrž jen třemi prsty."
„Nebzdi u stolu, neříhej a nesmrkej."
„Nenatahuj se po konvi vína, počkej, až ti nalijí."
„Nemluv zblízka na spolustolovníky, když ti páchne z úst."
„Nevybírej sobě blechy a vši, když se jiní dívají."
„Nepomlouvej ostatní hodovníky u stolu."
„Neříkej při kvasu, že jídlo neb pití nebyly hodné."
Platí pořád
Moudrost některých dávných rad poněkud vyčpěla-blechy si dnes na hostině nevybíráme. Většina z pouček starých staletí však dodneška platí.
Vzpomeňte si na ně, až budete příště na rodinné oslavě či u švédského stolu na dovolené v cizině...
Autor: IVO BARTÍK
Zdroj: Týdeník Květy