Bunter: Jak se komunisti posrali ...

[drobek]

Zveřejněno zde se souhlasem autora.

Rád si dal pivečko a i mistr se utne. V roce 1977 si krajský výbor KSČ na svůj sjezd objednal oběd pro 237 delegátů a delegátek a to svíčkovou na smetaně. Tak Václav vaří a vaří, udělal základ a jde si pro pivečko a jedna ficka tam má vlít smetanu. Tenkrát se nikdo o nějaké záruční lhůty nezajímal a ficka lije a lije a omáčka se sráží a sráží. Přichází Václav, dobrých 120 kg a s úsměvem. Žádná panika dámy. To rozšleháme. Vlaďko ty to míchej a ty Betynko skoč pro novou smetanu.

70 litrů je 70 litrů to není žádná sranda. Tak Vlaďka začíná tu zdrclou svíčkovou míchat a šlehat. Betynka přinesla čerstvou smetanu, kterou už tam sám Václav vmíchává. Oběd se měl podávat za hodinu a tak byl ještě čas omáčku provařit. Omáčka byla krásně hladká a chutnala prý náramně. Rozdalo se, pojedlo se a za půl hodiny začínal rachot. Komunisti k tomu pili červený a najednou 237 delegátů mělo potřebu. Muselo to být hrozné, jelikož hotel nepočítá s takovým náporem na toalety. Někdo se posral přímo na chodbě a někdo do kalhot. Sodoma a Gomora. Podle očitého svědka byly prý obesrány celé stěny.

Milého kámoše si ihned odvedla kriminálka a chtěli mu přilepit sabotáž. Ta se však průkazně nedala dokázat i když někteří zaměstnanci potvrdili, že se sražená svíčková prošlehávala. Senzorické a laboratorní zkoušky však neprokázaly úmysl a pokrm byl prohlášen za nezávadný. To však nevadilo komunistům, aby ihned milého Václava sesadili z postu šéfkuchaře a nasadili ho jako kuchaře na stavební vlak. Dělníci se tam měli však jak u Šroubka. Minutky a krásné omáčky na denním pořádku a ještě je učil slušnému vychování.

Bylo milé pozorovat ty chlapy jak chodili do čtyřek na desítku v oblecích a sprosté slovo člověk skoro ani nezaslechl.To však nešlo pod nos jiným návštěvníkům a místním borcům a většinou se strhla rvačka. Hoši ze stavebního vlaku nejenom vybraně jedli, oni se i vybraně prali a v šesti vypráskali celou hospodu. Pak se učesali hřebeny, nechali si nalít do půllitrů na cestu a šli ke svému stavebnímu vlaku… bylo nádherné pozorovat ty svalnaté chlapy ze všech koutů republiky, ty volné ptáky, ty ošlehané napůl oholené muže, navoněné drahými parfémy s nakrátko ostříhanými vlasy a v moderních oblecích od Bosse a Armaniho.

Tenkrát se šilo v Praze u Knížete, kde šijí i presidenti a to bylo něco a o Armanim nebo o Bossu věděl málokdo, ale Václav kuchař ty křupany, kteří přestávali být křupany vyučoval a vyučoval je dobře. Vatu měli, tenkrát se vydělávalo u stavebního vlaku dobře a tak si chlapi kupovali oblečení v cizině na dobírku přes Tuzex a drahé parfémy a spodní prádlo … já byl jedním z ních.