Tak jsem se opět ocitnul na druhém konci světa, tentokrát v Koreji. Té jižní pochopitelně, na severu asi mají těžko co grilovat. Ještě jsem se ani nevzpamatoval z jet-lagu a hned první večer mne zdejší korejští partneři spolu se dvěma Angličany pozvali na barbeque v jejich podání. Právě probíhá monzunová sezona, takže nějaké posezení venku nepřipadá v úvahu. Jeli jsme autem mezi vysokými paneláky nějakého sídliště, jeden z těch paneláků byl tak trochu více ověšený reklamami. Vesměs šlo o ty jejich klikyháky takže pro našince poznat že se jedná o „barbeque restaurant“ je nemožné. Navíc se vše odehrávalo ve druhém patře toho paneláku, pravděpodobně šlo o upravený původní byt. Ale prostředí pěkné, čisté, trochu hlučno protože podobných part jako jsme byli my tam už bylo více. Stůl by rezervován, naštěstí s normálními židlemi takže nebylo třeba sedět se skříženýma nohama a sevřeným žaludkem. Ale i takové stoly tady byly.
Stůl pro nás (bylo nás šest) měl uprostřed nainstalovány dva hořáky pod úrovní desky, nad hořáky byl nerezový plechový límec „šikmo seříznutý“ a na něm byla položená litinová plotna. Na kažném hořáku jedna. Protože ten límec byl šikmý, šikmá je i plotna. Na dolním okraji šikminy té plotny je taková odtoková „hubička“ na odkapávání tuku, pod ní v desce stolu byla zabudována miska na jeho zachycení.
- Střihání masa na grilu
- 1-11072012012.jpg (69.81 KiB) Zobrazeno 6583 krát
- Všichni přežraní a spokojení
- 1-11072012016.jpg (75.13 KiB) Zobrazeno 6583 krát
V plotně byl ještě zabudován malý litinový kotlík. V něm se později vařil silně a ostře kořeněný vývar do kterého bylo možno si dát kousek masa „povařit“, nebo jenom namočit. Jinak na stole byly desítky různých mističek s omáčkami všech možných ingrediencí a chutí. Nedokázal jsem vykomunikovat s nimi o co všechno šlo. Dominoval však česnek, zázvor a sojová omáčka. Taky nějaká pálivé chili omáčky, ale můj cestováním rozbitý žaludek toto nesnese takže pro mne tudy cesta nevede. K samotnému grilování byly připraveny mísy s nakrájeným telecím masem z různých míst telete, taky někdy krájené po vláknech. Marinované to maso nebylo, ani nasolené. Oni vůbec obecně nesolí, nebo jen minimálně, místo toho ostře koření. Nicméně mistička se solí k dispozici taky byla. Dále ke grilování byly připravené i houby (nějaké masité, u nás bych řekl že to byly nohy z „praváka“, ale tady si to určit netroufám), plátky ananasu a na plátky nakrájený „cukrový meloun“ (i se slupkou).
No a už to začlo. Pod plotnou se zapálil hořák, když začal v misce na plotně vařit vývar, na plotnu se vše skládalo, převracelo ... a hlavně (!) se to během grilování za pomocí pinzety a nůžek střihalo na malé kousky. Vlastně každý kousek byl jedno sousto. Sousto se připravovalo tak, že na levou dlaň se dal list salátu, ustřihnuté sousto masa, na něj si každý máznul nějaké té omáčky, posolil, okořenil, přidal třeba kousek ananasu, toto stočil, sbalil a ... šup s tím najednou do pusy. Zapíjelo se to rýžovým vínem s 19% alkoholu. Co sousto, to panák.
Při grilování odtékal vypečený tuk po šikmé plotně dolů do misky, nepřepalovalo se to, vonělo to. Večer byl družný a vydařený.
Víme dobře, že všechno cizí vaření je přizpůsobeno americkým chutím, oni by to jinak nejedli. Škoda, dostat tady opravdovou čínu je nemožné. 
