Zážitky z cest? No budiž, i když to dlouhá cesta nebyla.
Do vše se seběhlo takhle. Na jaře jsme si (já hlavně) uvědomili že už nějak stárneme a zasloužíme trochu pohodlí. První rozhodnutí znělo – ode dneška se kempuje jen v Hiltonu a podobně.
Ale pak se nám to nějak rozleželo v hlavách a koupil jsme úplně jiný trailer. Měli jsme stanový přívěs, to znamenalo tvrdou práci s klikou zvednout střechu, rozložit a tak, asi hodina práce. Složit to trvalo ještě déle, samozřejmě včetně detailního úklidu, protože jsme to nechtěli doma zase otvírat. Při odjezdu ven bylo auto vzadu nacpané šatstvem a jídlem, ze stejného důvodu, nenamáhat se s otvíráním. Našli jsme na inzerát tenhle, od firmy Eco v Auroře v Nebrasce, z roku 1973. Laminátová skořepina, váží prázdný 420 kg, 3,9 metru dlouhý, dost pro nás dva, za autem si jede jako by tam nebyl.
Dali jsme za něj 2000 a zdaleka to není konec. Místo okna byla klimatizace, ale nefungovala, navíc rám z nehoblovaných prken! Koberec už jsem vytrhal, konečně tu klimatizaci taky. Nádrž na vodu chyběla, baterie jak by smet, plynové potrubí ke sporáku bylo zaslepené a zalité silikonem. Lednice jen na 110V, to je nám platné v kempech kde proud není. Ale dnes vypadá takhle, zbývá lino na podlahu a přemístit baterii z pod postele na závěs kam patří, ale to musím vyrobit držák. Naštěstí u nás se neblbne s homologací, když něco cestou upadne tak jsem prostě blbec. No a pak ještě nastříkat. Tohle je původní barva, ale nám se tenhle průjem nelíbí. A takhle vypadá kemp u nás. Povšimněte si prosím, jak je tam plno. Ne, opravdu, bylo plno.
A kam jsem to vlastně jeli. Idaho City, 57 km od našeho domu.
Založeno roku 1862 jako hornické a zlatokopecké město, v roce 1864 mělo 7000 obyvatel a bylo největší město na severozápadě, větší než Portland.
Stále rostlo, v dobách největšího rozkvětu, kolem roku 1870 mělo, odhaduje se, přes 20000 obyvatel. Vytěžilo se tam víc zlata než na Aljašce, ve městě bylo na 250 podniků včetně opery a divadla, tři pivovary, barů nepočítaně. Byly to doby kdy whisky byla levnější než voda. Aspoň se to říká. Muži chodili ozbrojení, ty méně šťastné pak odnesli na „boot hill“, hřbitov pro obuté.
Když jsme tam zavítali poprvé v roce 1985, vystoupili jsme z auta a honem se dívali kde je kamera abychom jim nevlezli do záběru. Mysleli jsme že jsme v kulisách pro western. A takhle to tam vypadá dnes. Hotel Idaho. Dům soudce Nechcete si koupit? 350.000 dolarů. Nechcete, žejo. Hotel Prospektor.