E-mail z Kanady
Napsal: 04 črc 2012, 08:51Ahoj, tak se pustím do popisu včerejšího dne. Nejen té bouračky, protože ono toho za popis stojí více.
Místní lidi, když viděli, že mám na počítači obrázky z Yosemitu mi celou dobu říkali, že se určitě musím podívat to parku “Jasper” jehož centrem je městečko Jasper v Rocky Mountains. Je to prý nedaleko, jenom 350 km. Po dálnici.
Takže když jsem vyšetřil včerejšek, udělal jsem si plán, že vyjedu tak v šest ráno, abych tam byl kolem desáté a odpoledne se stihl vrátit do Edmontonu. On ten park má ovšem vetši rozlohu než celá ČR. Takže těch pár hodin….
Ještě je třeba říct, že Edmonton a okolí (nevím jestli celou Albertu) osídlili v minulosti hlavně Ukrajinci. Takže tady se vyskytují hodně pravoslavné kostely, ukrajinské jmena jsou tady bězné a dosti často se stává že mi rozumí i česky (ovšem ne později na policejní stanici). Ona Ukrajinština je něco mezi polštinou, ruštinou a češtinou. Azbuka se tady vyskytuje i na obchodech.
Kanada tady je opravdu prázdná země. I když Edmonton je standardní město, dokonce se tady chodí pěsky více než v USA a dokonce tady funguje i městská doprava (autobusy), už pár kilometrů za městem začína opravdová divočina, prales, vlci, bizoni, jeleni apod. Místní lidi, pokud jedou na víkend tábořit (což dělají rádi a často a jak jsem pochopil i v zimě s celými rodinami) tak si berou s sebou flintu a vysílačku. Ono člověk nikdy neví kdy se tam vyskytne třeba vlk, taky ulovit si něco k večeři není taky k zahození no a vysílačka je nutná proto aby bylo spojení pro případ nutné pomoci, protože signál mobilu tam samozřejmě není.
Tož tak. Podle mapy moje plánovaná cesta byla jednoduchá. Pořád po stejné dálnici, přes tři města, čtvrté je Jasper, asi 350 km. Vyjel jsem podle plánu něco před šestou, měl jsem čtvrt nádrže, myslel jsem že si ji doplním někde na dálnici. Jenomže na té dálnici jsem potkal tak jedno auto za čtvrt hodiny a první benzínka byla až po sto kilometrech v tom prvním “městě”. To bylo asi tak deset domků, spíše chat, rozházených v lese. Předpokládám že jeden z nich byl kostel a jeden škola. Na pumpě jsem byl toho dne asi první zákazník, chlap tam ještě zíval. Ale benzín jsem už nutně potřeboval, jel už jsem skutečně nadoraz, měl smůlu.
Je zajímavé, že tuto díru na mapě označili jako město, přitom když jsem jel asi tak pul hodiny po břehu nějakého jezera, tak to jezero na mapě vůbec nebylo. A to jsem jel rychlostí 100 km/hod, takže to mohlo byt nějakých 40 km dlouhé.
Jinak se v té době začínalo rozednívat, takže jsem začal vnímat krajinu kolem sebe. Rádio v autě v tu dobu už ztratilo příjem, takže jsem jel potichu. Krajina opravdu nádherná. Ještě ne hory, taková jako u nás Vysočina., Mírně zvlněné, porostlé jakousi tundrou. Nízké jedle, smrky, mezi tím břízy a osiky. Teď na podzim krásně zbarvené. Jinak jezera, jezírka, potoky a řeky. I velké řeky – na mapě nic.
Druhé město jsem projel ani jsem si nevšiml kde bylo, to třetí bylo přece jenom trochu vetší. Asi tak půlka Vsetína, jmenuje se Hinton. Dokonce i své letiště má. To jsem projel a asi šest kiláků za ním jsem potkal na cestě jelena. Skočil na mne z levé strany. Trochu jsem brzdil, ale potkali jsme se tak, že mi hlavu strčil před přední sklo, parohem se mi do něj zapíchl a tím se mi otočil kolem levých dveří a zdemoloval je vpředu i vzadu, jak odpadl, zůstal ležet. Já jsem zastavil, mi se nestalo nic. Akorát kdybych byl kuřák, tak si zapálím. Byl to takový statný osmerák, určitě kolem metráku.
Za pár minut jelo auto odnaproti. Zastavil, pomohl mi jelena odtáhnout z cesty aby do něj někdo další nevjel, říkal ze se to tady stává běžně a že mne hodí na policejní stanici v Hintonu. Auto jsem zamknul (stejně se dalo vylézt jen pravými dveřmi), vzal si doklady, ostatní tam všechno nechal a jel jsem. Na policejní stanici se mne ujala policajtka, velmi ochotně všechno se mnou vyřídila. Žádné podezřívání jestli jsem nepil, nejel rychle, jestli si náhodou nevymýšlím a proč jako otravuju. U nás bych se asi s takovou vstřícností nesetkal. Zajela se mnou na “místo činu”, já jsem do toho auta ještě vlezl a protože šlo nastartovat, jel jsem za ní zpátky k té policejní stanici. Tam mne čekala maturita z angličtiny, nicméně asi všechno dopadlo dobře. Vyřídila pro mne všechno, zjistila kde je nejbližší kancelář půjčovny aut, zavolala tam a domluvila že si auto odtáhnou a pro mne pošlou taxíka. Bylo to v tom Jasperu. Hodina cesty. Takže taxík přijel za hodinu, taxikář mi říkal ze nic platit nebudu protože to pokrývá moje pojištěni, vyfasoval jsem kupu papírů a nakonec jsem se do toho Jasperu dostal. V kanceláři půjčovny jsem maturoval z angličtiny opět, vyplňoval jsem spoustu papírů, nakonec jsem dostal kliče od nového auta a že prý můžu jit, že to je všechno. Pěkně jsem poděkoval, ale to už byly dvě hodiny odpoledne a nejvyšší čas odjet domu.
Ještě k tomu Jasperu. Je to skutečně paráda. Kolem zasněžené hory a divočina. Dost to připomínalo Smokovec v Tatrách. Má asi čtyři tisíce obyvatel a celý žije z turistiky. Po cestách se tam úplně běžně flákají divoká zvířata. Osobně jsem viděl kromě už dobře známého jelena i muflony (vyfotil) a kojota (nevyfotil). Taxikář byl sdílný, takže mě upozorňoval na zajímavosti okolo. V kanceláři půjčovny mi říkali že jsem měl štěstí, že jsem potkal “jenom” jelena, srážka s losem prý bývá horši.
Když jsem se vydal na zpáteční cestu, párkrát jsem zastavil udělat nějaké fotky, ale moc jich nemam, nemel jsem čas a ani moc náladu.
Večer jsem byl utahaný jak kotě zpátky v Edmontonu, výlet se moc nepovedl.
Příští neděli už budu v Amarillu. Tam jsou sice chřestýši a štíři, ale ti mi auto nezdemoluji.
čau
Jarda
Místní lidi, když viděli, že mám na počítači obrázky z Yosemitu mi celou dobu říkali, že se určitě musím podívat to parku “Jasper” jehož centrem je městečko Jasper v Rocky Mountains. Je to prý nedaleko, jenom 350 km. Po dálnici.
Takže když jsem vyšetřil včerejšek, udělal jsem si plán, že vyjedu tak v šest ráno, abych tam byl kolem desáté a odpoledne se stihl vrátit do Edmontonu. On ten park má ovšem vetši rozlohu než celá ČR. Takže těch pár hodin….
Ještě je třeba říct, že Edmonton a okolí (nevím jestli celou Albertu) osídlili v minulosti hlavně Ukrajinci. Takže tady se vyskytují hodně pravoslavné kostely, ukrajinské jmena jsou tady bězné a dosti často se stává že mi rozumí i česky (ovšem ne později na policejní stanici). Ona Ukrajinština je něco mezi polštinou, ruštinou a češtinou. Azbuka se tady vyskytuje i na obchodech.
Kanada tady je opravdu prázdná země. I když Edmonton je standardní město, dokonce se tady chodí pěsky více než v USA a dokonce tady funguje i městská doprava (autobusy), už pár kilometrů za městem začína opravdová divočina, prales, vlci, bizoni, jeleni apod. Místní lidi, pokud jedou na víkend tábořit (což dělají rádi a často a jak jsem pochopil i v zimě s celými rodinami) tak si berou s sebou flintu a vysílačku. Ono člověk nikdy neví kdy se tam vyskytne třeba vlk, taky ulovit si něco k večeři není taky k zahození no a vysílačka je nutná proto aby bylo spojení pro případ nutné pomoci, protože signál mobilu tam samozřejmě není.
Tož tak. Podle mapy moje plánovaná cesta byla jednoduchá. Pořád po stejné dálnici, přes tři města, čtvrté je Jasper, asi 350 km. Vyjel jsem podle plánu něco před šestou, měl jsem čtvrt nádrže, myslel jsem že si ji doplním někde na dálnici. Jenomže na té dálnici jsem potkal tak jedno auto za čtvrt hodiny a první benzínka byla až po sto kilometrech v tom prvním “městě”. To bylo asi tak deset domků, spíše chat, rozházených v lese. Předpokládám že jeden z nich byl kostel a jeden škola. Na pumpě jsem byl toho dne asi první zákazník, chlap tam ještě zíval. Ale benzín jsem už nutně potřeboval, jel už jsem skutečně nadoraz, měl smůlu.
Je zajímavé, že tuto díru na mapě označili jako město, přitom když jsem jel asi tak pul hodiny po břehu nějakého jezera, tak to jezero na mapě vůbec nebylo. A to jsem jel rychlostí 100 km/hod, takže to mohlo byt nějakých 40 km dlouhé.
Jinak se v té době začínalo rozednívat, takže jsem začal vnímat krajinu kolem sebe. Rádio v autě v tu dobu už ztratilo příjem, takže jsem jel potichu. Krajina opravdu nádherná. Ještě ne hory, taková jako u nás Vysočina., Mírně zvlněné, porostlé jakousi tundrou. Nízké jedle, smrky, mezi tím břízy a osiky. Teď na podzim krásně zbarvené. Jinak jezera, jezírka, potoky a řeky. I velké řeky – na mapě nic.
Druhé město jsem projel ani jsem si nevšiml kde bylo, to třetí bylo přece jenom trochu vetší. Asi tak půlka Vsetína, jmenuje se Hinton. Dokonce i své letiště má. To jsem projel a asi šest kiláků za ním jsem potkal na cestě jelena. Skočil na mne z levé strany. Trochu jsem brzdil, ale potkali jsme se tak, že mi hlavu strčil před přední sklo, parohem se mi do něj zapíchl a tím se mi otočil kolem levých dveří a zdemoloval je vpředu i vzadu, jak odpadl, zůstal ležet. Já jsem zastavil, mi se nestalo nic. Akorát kdybych byl kuřák, tak si zapálím. Byl to takový statný osmerák, určitě kolem metráku.
Za pár minut jelo auto odnaproti. Zastavil, pomohl mi jelena odtáhnout z cesty aby do něj někdo další nevjel, říkal ze se to tady stává běžně a že mne hodí na policejní stanici v Hintonu. Auto jsem zamknul (stejně se dalo vylézt jen pravými dveřmi), vzal si doklady, ostatní tam všechno nechal a jel jsem. Na policejní stanici se mne ujala policajtka, velmi ochotně všechno se mnou vyřídila. Žádné podezřívání jestli jsem nepil, nejel rychle, jestli si náhodou nevymýšlím a proč jako otravuju. U nás bych se asi s takovou vstřícností nesetkal. Zajela se mnou na “místo činu”, já jsem do toho auta ještě vlezl a protože šlo nastartovat, jel jsem za ní zpátky k té policejní stanici. Tam mne čekala maturita z angličtiny, nicméně asi všechno dopadlo dobře. Vyřídila pro mne všechno, zjistila kde je nejbližší kancelář půjčovny aut, zavolala tam a domluvila že si auto odtáhnou a pro mne pošlou taxíka. Bylo to v tom Jasperu. Hodina cesty. Takže taxík přijel za hodinu, taxikář mi říkal ze nic platit nebudu protože to pokrývá moje pojištěni, vyfasoval jsem kupu papírů a nakonec jsem se do toho Jasperu dostal. V kanceláři půjčovny jsem maturoval z angličtiny opět, vyplňoval jsem spoustu papírů, nakonec jsem dostal kliče od nového auta a že prý můžu jit, že to je všechno. Pěkně jsem poděkoval, ale to už byly dvě hodiny odpoledne a nejvyšší čas odjet domu.
Ještě k tomu Jasperu. Je to skutečně paráda. Kolem zasněžené hory a divočina. Dost to připomínalo Smokovec v Tatrách. Má asi čtyři tisíce obyvatel a celý žije z turistiky. Po cestách se tam úplně běžně flákají divoká zvířata. Osobně jsem viděl kromě už dobře známého jelena i muflony (vyfotil) a kojota (nevyfotil). Taxikář byl sdílný, takže mě upozorňoval na zajímavosti okolo. V kanceláři půjčovny mi říkali že jsem měl štěstí, že jsem potkal “jenom” jelena, srážka s losem prý bývá horši.
Když jsem se vydal na zpáteční cestu, párkrát jsem zastavil udělat nějaké fotky, ale moc jich nemam, nemel jsem čas a ani moc náladu.
Večer jsem byl utahaný jak kotě zpátky v Edmontonu, výlet se moc nepovedl.
Příští neděli už budu v Amarillu. Tam jsou sice chřestýši a štíři, ale ti mi auto nezdemoluji.
čau
Jarda
Co tam mají za regionální grilovanou specialitu? Mněl li by jsi chvilku, podívej se prosím Tě po něčem co nám na grilu navodí Kanadu v Česku. Nějaký receptík, či fotka by jistě z Tvých cest byla skvělá. Mně osobně by recept na místní grilovanou specialitu jistě potěšil. Každopádně Ti ale přeju aby jsi těch jeleních zážítků mněl co nejméně, nejlépe žádný. Případně když srážku s jelenem, tak jen na talíři 
. Ne že bych se na cestách nepoohlídnul po dobrém jídle, grilovací párty nevyjímaje. Ale že bych tady mohl trousit nejaké moudra - to zatím ještě ne. Pokusím se napravit a vedle své profese budu ještě zvídavý grilovací kuchař (grilljockey jak rikaji amici). Nicméně ze zkušenosti můžu říct že nejlepší grilovačky jsem zažil v Mexiku. Mexičani dokážou ugrilovat i kaktusy a vžedy je to skvělé. No a v USA - tam to patří k víkendovému životu. Poštěstilo se mi zúčastnit v Kansas City jakéhosi grilovacího "šampionátu" (samozřejmě jako divák a konzument, ne jako soutěžící). Kde týmy grilovačů předváděly co umí. Všichni sice dělali žebírka, ale každý po svém. A bylo to pratřičně "americky" veliké.