Zpráva o příjezdu prvních nedočkavců Mánka zastihla jen pár kilometrů od místa srazu, takže netrvalo dlouho a prvních pět účastníků se konečně po dlouhé době opět přivítalo. Prozatím nezbylo, než chatu obkouknout alespoň zvenku, přece jenom jsme byli rychlejší, než se počítalo.
Zanedlouho se přidal i Miloš s Karmínkem a protože měl správce přijít až za hodinu a další labužníčci měli přijet později, usadili jsme se u Miloše na chatě, která je nedaleko.
Po otevření chaty se zanedlouho počalo parkoviště plnit auty a chata účastníky srazu a shledání po půlroční přestávce bylo víc než srdečné.
Kuchyňka se začala také plnit, ale přivezenými lahůdkami a proviantem na nastávající víkend. AničkaV přivezla své pagáčiky,
Alis brokolicový koláč
a různé omáčky,
Pekařka dort ve tvaru pečené husy s červeným zelím a knedlíky
a chlebovým dortem předvedla, že umí i dorty pro nás, masožravce...
Objevila se i hlavička,
sýry, klobásky,
slovenský chléb,
pečená jelení plec
a další dobroty…
Po nastěhování proviantu i labužníků do chaty se přikročilo k pečení kýt mladých prasátek v režii Miloše,
naražení sudu piva,
přípravě špenátového salátu podle babi,
Andina se ujala vaření kotlíkového guláše z divočiny,
nakrojila se Pekařčina husa a pak už jen všichni jedli, pili, hodovali, dobrou vůli spolu měli, tak jako ve starých ruských pohádkách…
Druhý den, po nezbytné očistě kuchyně, nádobí i labužníků se hlasovalo o Milošově fit programu. Počasí, navzdory zarputilým předpovědím našich neomylných meteorologů o tom, že bude hnusně, ještě hnusněji, až bude úplně nejhnusněji v dějinách Země, tvrdohlavě stálo na svém a házelo nám sluneční prasátka do očí. Přesto, asi i vzhledem k nevhodné obuvi většiny účastnic, Lysá padla jako první. Nicméně jít na houby nalezlo odezvu u několika dam a tak vyrazily na obhlídku hvozdů. Vrátily se sice s malým, přesto však na hřibačku dostačujícím úlovkem. Zato početnější skupina si nenechala ujít trasu k Satínskému vodopádu, čehož ovšem někteří po chvíli litovali a vrátili se, neb prý nejsou kamzíci.
Cesta, ač hrbatá, ale přesto krásná, skýtala pohled na koryto říčky Satiny, jejímž tokem si odvážlivci razili cestu vpřed.
Na konci strastiplné cesty se účastníkům naskytlo několik úchvatných zážitků najednou. Nejprve to byl sám vodopád,
[img][img]http://album.fotoonline.cz/storage/fld/12228/12228-P1020496_439764.jpg[/img][/img]
poté ale nastalo vyvrcholení celé cesty. Jeden nejmenovaný, přesto perspektivní mladík, v plném rozpuku sil, pohodil svou bujnou čupřinou, hrdě odhodil své háby, kryjící jeho mužně vypracované tělo,
čímž způsobil roztřesení u většiny účastnic , jak dokazují i tyto záběry (nikdo netuší, jestli to byla zima, nebo erotické vzrušení), a vrhnul se neohroženě vpřed pod proud horské bystřiny…
Kupodivu přežil, asi i díky tomu, že jistý dad nebyl v dohledu!
Poslední den, den smutného loučení, objetí a polibků se milí labužníčci rozjeli pomalu a poznenáhlu do svých domovů.
Jen hrstka vytrvalců se opět uchýlila do konejšivé náruče Milošovy chaty a ještě chvíli si prodlužovala onen příjemně strávený víkend.
Sraz 2009/2 je mrtev, ať žije sraz 2010/1!!!
Se srdečným pozdravem "HAFHAFHAF!" se loučí váš přítel Mates.
Malé PS pro AliciG a pro Nera:
I koníček byl k dispozici, čuchnul jsem si k němu a byl k sežrání.
Jo, Nero, chyběl jsi... Takovéhle kosti se tam válely všude kolem!!!
