Karmínek obětavě celou noc číhal doma na posedu na kance, aby si jej coby Bivoj hodil přes ramena a dovezl jej ještě živého (nebo mrtvého) jako svůj příspěvek do společného kotle. Kanec sice nedorazil, Karmínek však dorazil spolehlivě na místo určení jako první.
Během odpoledne se postupně sjížděli i ostatní, kteří to buď měli trošku dál, nebo měli tu smůlu, že ještě ráno museli vyrazit do pracovního procesu, což byl i případ mé milé ženušky Věry.
Krátil jsem si čekání na její návrat a na otevírací dobu prodejny ryb u kompu a tak jsem byl od brzského rána vystaven krutému mučení ze strany Miloše gmp,
který mi barvitě popisoval, jak eroticky se tváří vepřová kýta, kterou podroboval mučení v horké troubě. Po našem příjezdu do kempu jsme ji tedy hned znásilnili, aby si nemohla stěžovat na nedostatek zájmu z naší strany. Tedy tu kýtu myslím.
Na stole se vyskytovaly různé dobroty známé z předešlých setkání, jako například vyhlášené koláčky (na horním snímku) od Muso,
nebo zelenina v mořské soli (uprostřed ve sklenici)
od Pekařky,
ale i pochoutky dosud neobjevené, se kterými jsme se setkali poprvé.
Stůl si o nás asi myslel celou dobu své, neb nožky i desku měl zatížené na šestinásobek své nosnosti, hrdě to ale ustál a nerozpadnul se.
Na místo v pořádku dorazili i labužníci z míst nejvzdálenějších: Noskovice (v pozadí Nero)
s Umbertem (kterého jsme tímto pasovali na vládce Vysočiny) z Itálie,
Svato
s Juditou,
Martina a Andina,
Marek
a Johnmirow
ze Slovenska.
Veselo bylo v útulné chatce, i na zpěvy vánoční došlo, měchy harmoniky vylepšené.
Večer dorazila i Florentýna, která projížděla okolo a tak nás přišla zkouknout a pozdravit.
Druhý den se odehrával ve znamení vařečky a nože. Slovenští labužníci si sebou přivezli „kotlovinu“, k tomu spoustu různých mas a uvařili plný kotel guláše, ve kterém se proháněl muflon, daněk, jelen, skopové a na další zvířenu si moje sklerotická hlava ani nevzpomíná.
S Andinou jsme se večer domluvili, že u jednoho kapra předvedu zpracování já,
druhého se odvážně ujme sama. Šlo jí to docela (vidíte ten mistrovský úchop nože?), i když jí její profesní zručnost se skalpelem nebyla nic platná. Jak sama konstatovala, člověk se přece jenom řeže líp než ryba, tolik v ruce neklouže.
Muso sebou dovezla i štiku,
jen očekávaný sumec se nějak nenechal zlákat a chytit. Z kousku štiky a kaprů jsem tedy udělal halázslé
a štiku připravil po provensálsku.
Ještě se objevili v nabídce i hejci, ale ty jsme naložili spolu s krkovicí, jelením a krůtím masem na grilovací ráno třetího dne. Miloš podusil zbytek vepřové kýty v kotlíku,
dámy se prošly po lese a připravily hrnec houbového guláše a tak jsme se šťastně projedli a propili až do opět veselého večerního posezení. I já jsem v lese byl, několik muchomůrek našel
a také jednu zvláštnost a vzácnost velikou, v našich lesích běžně nevídanou. Její jméno je plísňovka tenisáková a je prudce nejedlá.
Večer dorazila i Vali, která právě v neděli oslavila své narozeniny.
Třetí den již ráno raníčko Svato (Karmínek prý chrápal až do půl deváté!!!
) roztopila gril a Karmínek po svém probuzení ujmul se role hlavního grilovače té spousty naloženého masa.
Tou dobou ovšem i psi otráveně odvraceli čenichy, když jim někdo nabídnul kousek libového či prorostlého. Přesto jsme se hrdinně přemohli a i když se bříška bouřila, větší část masa se zkonzumovala.
Přesto se spousta nespotřebovaných delikates vracela pokorně domů, i když byla připravena zemřít hrdinnou smrtí v žaludcích zúčastněného labužnictva. Prostě se dá říct, že jsme prožili, i přes nepřízeň počasí (která ale kupodivu nikomu nevadila), jeden z nejhezčích víkendů v životě a budeme mít do smrti na co vzpomínat. Spokojená byla dozajista i nejmladší účastnice našeho posezení, malé Penďulátko. Takže vám všem říká: Na příštím srazu pápá!!!
PS: Omlouvám se všem, které jsem nevyjmenoval a to nejen lidem a psům, ale i potravinám!
Celá kuchačka kaprů je zachycena a popsána na mém "Rybím restaurantu".
http://manek.bloguje.cz/725199-setkani- ... i-2008.php
