Těstoviny promíchané s máslem a sýrem mají dlouhou historii v Itálii i v zahraničí.
Historie říká, že jídlo vynalezl Alfredo di Lelio v jeho restauraci Alfredo Alla Scrofa v roce 1914 jako variace fettuccine al burro, tedy fettuccini s máslem. Když bylo máslo přidáno předi vložením fettuccini do servírovací mísy, bylo to Doppio burro (dvojité máslo). Di Lelio zdvojnásobil množství másla v míse před vložením fettuccine (tedy tripio burro - trojité máslo), a začal to dělat pro svou těhotnou manželku, která měla potíže udržet potravu . Alfredo přidal nové jídlo do menu restaurace, když jeho manželka začala jíst znovu.
Dlouhodobý zákazník líčil, že di Leliovu restauraci proslavilo když Mary Pickford a Douglas Fairbanks se zastavili a zamilovali se do tohoto jídla na jejich líbánkách v roce 1927. Jako výraz vděku mu dali zlatou vidličku a lžíci spolu s fotografií z jejich pobytu v jeho restauraci. On hrdě vystavil fotografii na zdi. Pickford a Fairbanks servírovali toto jídlo pro své přátele a spolupracovníky, když se vrátili do Hollywoodu. Znalost o této novince se rychle rozšířila.
Alfredo di Lelio nakonec odešel v roce 1938 do důchodu a prodal restauraci, fotografie a vůbec všechno, dědečkovi Mario Mozzetti. On drží jméno restaurace, menu, tradiční receptury. Restaurace stále funguje, provozována Mario Mozzetti.
Když se Řím připravoval na velké náboženské slavnosti v roce 1959, někteří místní podnikatelé oslovili Alfredo di Lelio a nabídli mu postavit novou restauraci. Už v důchodu, ale souhlasil že přijde a bude vítat zákazníky. Když přišel náboženský svátek, staří zákazníci a pamětníci přišli, vyfotografovali je a fotografie jsou vystaveny na zdech "nové" restaurace, která se nachází na náměstí Piazza Augusto Imperatore 30, pár bloků na sever od původního umístění.
Tato expanze pokračovala v roce 1977, kdy Alfredo II a Guido Bellanca otevřel novou "Alfredo's" v Rockefellerově Centru v New Yorku. Stěny restaurace jsou vyzdobeny kresbami Al Hirschfeld - včetně záchodů. Další Alfredo je otevřena v Epcot u Walt Disneye Worlf v Lake Buena Vista. Od září 2007, pobočka Epcot je uzavřena.
Fettuccine Alfredo je dnes všudypřítomné v italských restauracích ve Spojených státech. V Itálii a v Evropě, je jméno "Fettuccine Alfredo" je v podstatě neznámé, ale široce známé jako "Pasta in bianco (těstoviny v bílém)" na jihu Itálie, kde je více obvyklé se servírovat těstoviny s olejem, a " pasta al burro (s máslem) "na severu, kde je typičtější. Másla je obvykle méně než v americké verzi a smetany se používá zřídka.
Chcete-li Alfredo v tradičním italském způsobu, uvařte nudle jako obvykle, zatímco nastrouháte spoustu čerstvého parmazánu. Zceďte nudle, a vmíchejte máslo v teplé pánvi. Potom přidejte smetanu, strouhaný parmezán a další máslo. Promíchejte znovu před podáváním, přidejte sůl a pepř podle chuti.
Můžete také přidat přísady jako petržel nebo muškátový oříšek. Pro složitější chuť zkaramelizujte cibuli a česnek v pánvi před přidáním mléčné složky.
Pokud chcete přidat přísady, jako je zelenina a maso či uzenina, dejte je navrch těstovin před zalitím omáčkou. Můžete také zahustit tuto omáčku Alfredo jíškou.
Alfredo sauce
Recept restaurace Olivová zahrada (olive garden)
½ litru smetany
osminka másla
2 lžíce Lučiny
1/2 - 3/4 hrnku strouhaného parmazánu
1 lžička sušeného česneku
V rendlíku smíchejte máslo, smetanu a Lučinu, rozpusťte za stálého míchání. Přidejte parmazán a česnekový prášek. Vařte na mírném plameni 15 až 20 minut. Dochuťte solí a pepřem.
Další omáčka, blízká Alfredo je ze sýra, vlastně jakéhokoli z rodiny modrých plesnivých. Netroufám si je jmenovat, podle Vikipedie je jich 85 a to ve výčtu chybí Niva! Recept je na Gorgonzola, ale sáhněte směle po kterémkoli. Je výborná opět na těstoviny, například s Prosciuto šunkou (tuším se jí doma říká pršut), nebo kuřetem na drobno posekaným.
Gorgonzola omáčka.
250 ml smetany
80g Gorgonzoly
100 ml mléka smíchané s 2 lžičkami Maizeny
Sůl a pepř podle chuti
Zkombinujte všechny přísady a omáčku nechte vařit, dokud se sýr jemně roztaje a omáčka zhoustne.
Jak správně uvařit těstoviny.
Správně, to znamená přímo podle učebnice. Někdo je prostě vaří v hrnci s vodou a pak je slije přes cedník, někdo je z vody vyloví cedníkem, někdo má na to hrnec jako ten na obrázku. Dvojitý, když jsou těstoviny uvařené, vnitřní hrnec se povytáhne, voda vyteče. Možná někdo vaří těstoviny tak často, že se mu to vyplatí.
Já bych teď rád sáhl na úplně druhý konec postupů jak těstoviny uvařit. Představte si restauraci, ně moc velikou, na večeři přijde pár set lidí. Kolik by tam museli mít hrnců s vařící vodou připravených až přijde objednávka. To je prostě nemožné, to nejde. Řeší se to tak, že těstoviny předem uvaří, ale nedovaří. Vodu slijí a propláchnou studenou vodou, aby 1) ihned zastavili vaření, 2), aby spláchli škrob, který by vše slepil do jediné hmoty. Já vím, že to odporuje tomu co jsem napsal výše, ale je to ten jediný způsob jak to vyřešit. V kuchyni mají jeden veliký hrnec s vroucí vodou, a jak objednávky přicházejí, prostě naberou studené a nedovařené těstoviny do kolandru, to je ten kuželovitý cedník, šoupnou do vařící vody a nechají ohřát a dovařit. Co tím chci říct je, že praxe a učebnice se mohou zatraceně lišit, a jak říkám vždy a znova – je to vaše kuchyně, vaše nudle a vy to budete jíst. Jak si to uvaříte je na vás a jak vám to bude chutnat je taky vaše věc, mé city neurazíte.