Rýžový nákyp naší prababičky

[Dag]

Když byla moje dcera malá, jezdily jsme na léto k manželově babičce Bertě, která nás vždy na přivítanou uctila rýžovým nákypem.
Někdo by mohl ohrnout nos, ale její rýžový nákyp nebyl nákypem, který se za bolševika podával ve školní, nebo závodní jídelně. Byl to umělecký kousek co do vzhledu i co do chuti. Jedl se teplý a jedl se i studený a vždycky byl vynikající. Dokonce si myslím, že studený, večer ke koflíku kávy byl nejlepší.

Celá rýžově- nákypová procedura začínala dobrodružnou jízdou na okraj Znojma, kde babiččiny předválečné známé měly velký meruňkový sad.
Dobrodružnou proto, že mně vždy scházel orientační smysl a babička mého muže, když měla vysvětlit cestu, vzpomínala, jak jezdily úzkými stezkami kočárem.
Dodnes si pamatuji omamnou vůni, která již z dálky předznamenávala sad trochu zšeřelý s nízkými, ale širokými korunami stromů a s hebkou zelenou trávou posypanou, přezrálými sytě oranžovými plody.
Našlapovala jsem opatrně, abych náhodou tu oranžovou, omamně vonící nádheru neponičila, ale staré paní se smály. Pro ně to byl odpad. Ale pro nás, městské holky?! Sbíraly jsme je s dcerou téměř v nábožném transu.
Ani babička proti nim nic neměla a přesto, že jsme přinesly velký košík vybraných plodů. Právě ty padané do svého proslaveného nákypu použila.

A jak se vlastně takový nákyp vytvářel ?
Nejprve bylo potřeba v mléce uvařit rýži a nechat ji vystydnout.

1 litr mléka
120g krátkozrnné rýže

Rýže se vařila v pomalém varu dlouho a dlouho, téměř ½ hodiny večer, nebo ráno u snídaně a bohužel vždy zaneřádila hrnec tak, že se musel drhnout drátěnkou.
Ale asi každá dobrota něco stojí. Já jsem se později pokoušela vařit kaši v mlékovaru, ale
bylo to stejné, mlékovar byl zaneřáděný stejně jako hrnec obyčejný
Také jsem zkoušela vařit rýži ve vodě a dodatečně do ní nalít smetanu, ale to zase nebylo ono.
Prostě rýže se musí pomalu uvařit v mléce.

Než rýžová kaše vychladla, ušlehaly se žloutky s cukrem a trochou černých teček vanilky do husté pěny. Když žloutky nabyly a zbělaly, přidalo se po kouskách do mísy změklé čerstvé máslo a ještě se chvilku šlehalo.

5 plných lžic cukru
4 žloutky
měkké máslo /200 g/
pár teček vanilky


Ze 4 bílků sníh
Velký hnek hrubě mletých, nebo drcených vlašských ořechů


Dobře vyšlehaný krém se pozorně a jemně rozmíchal s vychladlou vařenou rýží.
Pak se ještě do tuha ušlehal sníh ze 4 bílků a opatrně vtáhl do žloutkovomáslovorýžové hmoty.
A nakonec se válečkem rozdrtil velký hrnek oloupaných vlašských ořechů

Větší pekáč se vymazal máslem a vysypal jemnou strouhankou.
A začalo se vrstvit.

Nejprve rýžová hmota. Pozorně se rozetřela a na ni se nakladla vyšší vrstva těch nejzralejších meruňek rozkrájených na menší kousky nebo plátky
To vše se posypalo hrstí hrubě mletých ořechů, v babičině interpretaci pokladlo ještě zavařenými černými ořechy. Další vrstva byla opět pečlivě rozetřená vrstva rýžové hmoty, na kterou se rozložilo pár slaboulinkých plátečků másla a celé se to strčilo do trouby.
Peklo se asi 40 minut až nůž zapíchnutý do středu nákypu zůstal po vytažení čistý.

Babičinio vylepšeni:
Černé ořechy byl kompot . Vynikající. Potřeboval bohužel dosti času, neboť se ještě před zavařováním několik dní míchal a dokonce se mu musela denně vyměňovat voda.Babička nechodila nikdy do práce a navíc za mlada měla na to lidi a později zase čas. A také měla ořechy. A také to byla laskavá paní, která k vánočnímu pečivu přibalovala vedle normálních ořechů i pár těchto skvostných kompotů.
.
Peču tento nákyp celoročně a používám na něj meruňky kompotované. Dokonce i v čase, kdy meruňky dozrávají. Neznám už totiž nikoho, kdo má měruňkový sad a v krámě jsou obvykle meruňky nedozrálé.



.

[drobek]

Dag, chceš mně zničit??????
Já rýžový nákyp celý život nenáviděl, to se nesmělo přede mnou ani vyslovit. Teď jsem udělal chybu a přečetl si tohle!
No mám já to zapotřebí abych se v tuhle denní dobu kroutil hlady?

[Mánek]

Ale máš! Ta jídla, která nám tzv. zhnusily školní a závodní jídelny, jsou větinou docela chutná, jen se musí udělat z láskou!

Já jsem například nikdy nepochopil, co měli mí spolužáci proti kolínkům s vepřovým a omáčkou, které dělaly kuchařky v naší školní jídelně skvěle... Spíš bych řekl, že to byla ta stádnost. Když největší "frajer" školy řekl, že to není k žrádlu, tak ostatní se ochotně přidali a všichni tvrdili, že to k žrádlu není...

[drobek]

Mánku, mám. Máš pravdu. Když já to neměl rád ani od maminky, a jak ta panečku uměla zkazit jídlo! Pekařka byla výborná, to jo, ale ke "kastrólu nepúšťať"

[jaga]

Mám to podobně jako Mánek, maminka s námi byla doma a vařila nám obědy, tudíž jsme neměli na družinu a školní jídelnu nárok...jenom když jela na 3 týdny do lázní...a já jsem se ze školních jídel mohla zbláznit, jak mi chutnaly
Dag, napsalas to krásně, posílám link manželovi, on má u nás výhradní právo na rýžový nákyp, též ho umí výborný, tak ať je nějaká inovace, budu se těšit na víkendovou dobrotu