Nějakou dobu jsem přemýšlel jak se k tomu vyjádřit. Prima recept, ale ... celý život žiju na Valašsku a škračky jsme vždycky říkali něčemu jinému. Nechci tady teď vyvolat nějakou bitvu, ale přidám stručný recept na škračky tak jak je znám já. Je to rychlé jídlo které staří valaši asi připravili mezi dřinou na poli a v lese, tak aby se najedli, ale dlouho nezdrželi. Škračky ... to bych přeložil jako "výškabky" ... tedy jídlo z toho co se dalo ve špajzu vyškrábat.
Množstevní údaje tedy neuvádím protože to je právě to co podléhá momentálnímu stavu špajzky:
Zemáky (brambory) - podle hladu a počtu krků
Cibule - hojně, asi tak 1/4 vzhledem k bramborům
Hňápané (kyselé) zelé - skoro tolik co brambor
Klobása a špek (chudší varianta se obejde i bez klobásy) - kolik špajzka dá ale stačí tak jedna klobása na 4 lidi
Zemáky se uvaří ve šlupce.
Špek na kostky, na pánev, orestovat s cibulí a s na kolečka nakrájenou klobásou. Přidat zelé a trochu prohřát.
Přidat k uvařeným zemákom, na hrubo rozšťouchat i se slupkama, případně přisolit a připepřit.
Podávat s mlékem nebo kyškou. Nemlaskat nejde.
Omlouvám se za lokální valašské výrazy ... ale jen pro tu atmosféru to snad nevadí
Ale když ta uvážím ... ono i to co je popsáno nahoře jsou vlastně taky "výškrabky", takže "vocogo".
