Dršťky vařené v pomalém hrnci

[parles]

Jako spokojený majitel pomalého hrnce jsem nedávno všude možně pátral po tom, jestli v něm někdo už zkusil uvařit dršťky. Ale dostalo se mi jen několika povzbuzení, že to určitě půjde, osobní zkušenost žádná. Prošel jsem při té příležitosti spoustu receptů, mnohé jsem ani nečetl celé, protože vaření čehokoli z předvařených dršťek mne nezajímá. A tvrzení, že se dršťky musí vymnout v soli a nejlépe alespoň čtyřikrát převařit a slít, to se zřejmě traduje z dob, kdy se s nimi pracovalo hned po zabití dobytčete a to musel opravdu být maglajs! Teď je ale můžeme koupit u řezníka krásně očištěné. Kvalitní vývar z dršťěk je totiž podmínkou pro uvaření dobré polévky i dalších dršťkových jídel dušených, zadělávaných, nebo zapékaných. Rozhodně ho nelze plnohodnotně nahradit vývarem z masoxu, nebo bujonem. Vývar z dršťěk také po vychladnutí ztuhne na rosol, zatímco vývar z kostky je pořád jen osolená a zabarvená voda.
A tak jsem se konečně odhodlal a šel do toho. Na radu Wydry ( ona mne také povzbuzovala) jsem opláchnuté dršťky nakrájel hned zasyrova. Pak jsem je v kastrolu zalil studenou vodou, přivedl k varu, asi 5 minut prudce povařil, slil přes síto a propláchl studenou tekoucí vodou. Dršťky jsem nasypal do pomalého hrnce, osolil, zalil studenou vodou, zapnul přístroj na 8 hodin na ten teplejší stupeň a šel jsem spát. Ráno jsem s mírnou nedůvěrou šel zkontrolovat výsledek, neboť jsem tomu moc nevěřil, ale o to větší bylo moje nadšení! Bylo to vynikající, takhle dobře uvařené dršťky jsem ještě neviděl a i vývar byl voňavý a výborný!!! Dršťky byly měkké a při skousnutí jemně křuply, tak, jak to má být, a ne jako z papiňáku, kde jsou jako hadr. No, už je jinak vařit nebudu! Prostě se přes noc uvaří výborný polotovar, ať už na polévku, nebo na něco jiného. Já jsem dělal polévku, už klasicky, na sporáku, na to už stačí půl hodinky. A ještě k tomu z PH není nic cítit, žádný odér, který někomu vadí!!! A můžeme si hned stanovit množství polévky, protože se nic nevypaří! Prostě paráda!

[Mánek]

Docela věřím, že to musí být paráda. Bohužel PH nemám, a na plyňáku to prostě napomalo seštelovat nejde ani omylem. No a u nás v krámech sehnat čerstvé dršťky je horší, než před sametovou fraškou sehnat banány bez fronty...

Tak jsme tady my "dršťkožraví" odkázáni na ty předmražené, předražené a přemočené...

[drobek]

Já mám to štěstí že mezi námi žije spousta Mexičanů, takže dršťky stále jsou, oni z nich vaří jejich verzi dršťkové, menudo. To má s dršťovou společné jen ty dršťky, samozřejmě.
Dršťky jsou sněhově bílé, předvařené absolutně čisté, mražené, jak jinak, a protože je to "odpad", stojí to pár centů. A vodu nevylévám, jen povařím do definitivního změknutí a přidám je do základu dršťkové. Příště je zkusím povařit v PH jak dopporučuje Parles, nevím proč mně to ještě nenapadlo. Když je dělám, je to vždycky velký hrnec, já si dám jednou a zbytek jde do hospody, pro známé a kamarády. Copak se dá uvařit jedna porce? No a Anička dršťkovou nejí!

[Dag]

drobku, pozdravuj Aničku, její chutě chápu.

[Mánek]

Já ne!!!


Ale vzhledem k tomu, že Věrka dršťkovou ráda nejmíň stejně jako já, tak docela lituji, že není jako Anička. ASPOŇ BY MI Z TOHO PĚTILITROVÉHO HRNCE ZŮSTALO VÍC!