Maňano, je to tak, i Mánek má pravdu, prostě nasranost nás provází na každém kroku a pro ty kyselé ksichty se těžko hledají ty usměvavé. Trvalo nám to, než jsme usilovným chočením ochočili pokladní v supermarketech a prodavačky v obchodech kam chodíme. Ale funguje to, prodavačka protivná na všechny přede mnou se rozzáří když přijdu na řadu a nechá pozdravovat Aničku. A pak zas nasadí nasranej ksicht na ty v řadě za mnou. A mohl bych jmenovat dál, ale nebudu, to nemá smysl. Prostě vydržať a ochočit lidi se kterými se stýkáme, oni za čas naše úsměvy nevydrží a přidají se. V hospodě je prostě musím nechat žvanit, ignorovat je jediná možnost a nenechat se otrávit. Pravda je že díky americkému důchodu se nám dýchá snáz.
Joži, mám s tím stejný problém. Brikety hořet nechtějí, už mám koupené dřevěné uhlí a zkusím to. Uvidím, protože brikety hoří déle a stabilním žárem, s uhlím je to komplikovanější. Mám od Mirďi parafinové kostky na podpal, ale briketám nějak nesvědčí, nechce to chytnout. Zkusil jsem teď gelový podpalovač grilu, se stejným výsledkem. Přiléval a přiléval, spotřeboval jsem na zapálení asi 3 deci a stejně to nechytlo na celé ploše. Nemohl jsem zkusit to dřevěné uhlí, bylo namoklé a tedy silně nehořlavé.
A tahle Jožiho věta, by se měla do žuly tesat: Doporučil bych těmto nespokojencům vyjet do světa a žít tam. Nejenom dovolenkovat. Pak budou možná mluvit jinak
